Moje kamarádka Růžena se vdávala dřív než já. Rozhodla se tehdy uspořádat netradiční rozlučku se svobodou.

Snoubenci tehdy pronajali obrovskou chatu na horách, kam dorazili všichni přátelé a popíjelo se. Bylo mi pětatřicet a byla jsem téměř jediná nezadaná.

Musím říci, že jsem si zpočátku připadala ve společnosti lidí, kteří plánovali rodiny a budoucnost, jako outsider. Někteří už měli dokonce děti a o to víc si užívali víkend bez závazků.

Měla jsem divný pocit

Růžena si brala Tomáše, kterého jsem znala dřív než ona. Byl kurýr a k nám do firmy, kde jsem pracovala na recepci, vozíval balíky. Často jsme se zapovídali, a dokonce jsme se časem skamarádili.

Měli jsme spoustu společných zájmů a já měla pocit, že se Tomášovi líbím. V té době jsem ale měla lásku a Tom zrovna nebyl můj typ. Jednou, když jsme seděly s Růženou ve vinárně, se tam objevil i Tomáš s partou, a byla ruka v rukávě. Ti dva si hned padli do oka.

U krbu jsme se rozehřáli

Při rozlučce na mě Tomáš celý večer koukal a já nemůžu říct, že by mi to vadilo. Růžena měla dost práce s péčí o hosty, zatímco on se držel stranou a seděl v křesle u krbu. „Nebavíš se?“ přišla jsem se za ním trochu ohřát.

„Ale to víš, že jo,“ řekl diplomaticky a usmál se na mě. „Ustáli jste v práci ten nápor minulý týden?“ nadhodil téma.

Začali jsme si povídat a brzy sklouzli od práce k osobnějším tématům. Ani jsme si nevšimli, jak čas letí. Povídali jsme si tak dlouho, že ostatní už mezitím začali odcházet do svých pokojů. Většina z nich v dosti podroušeném stavu. No, asi jsme na tom nebyli o moc líp.

Touha byla silnější

„Ale, ale, co vy tady?“ přicupitala k nám ovíněná kamarádka. Smála se a objala nás. „Nevím, co tu kujete, každopádně já jdu spát. Mějte se!“ zamávala nám a zavrávorala.

Přidržovala se sice zábradlí, ale schody nakonec vyšla obstojně a my tak s Tomem zůstali dole úplně sami.

Už ani nevím, jak k tomu došlo, že jsme skončili v koupelně a líbali se, jako by budoucí ženich neměl před svatbou. Nikdy jsem nebyla tak vzrušená a necítila, jak moc ho chci.

Strhali jsme ze sebe oblečení a živočišně si to rozdali, ačkoliv v patře nad námi spala jeho nastávající. V tu chvíli jsem si na ni ani nevzpomněla.

Ta noc se neměla stát

Ráno jsme se probudili a oba měli jasno v tom, že se o tom nechceme bavit. Když jsme vystřízlivěli, nezdál se nám ten úlet z předešlé noci jako dobrý nápad. Nevěstě jsme to pochopitelně neřekli a já jim za tři týdny odsvědčila svatbu.

Dodnes chodíme společně na skleničku, dnes už i s mým manželem, ale s Tomášem jsme se o tom od oné noci nikdy nebavili a asi bychom oba nejraději zapomněli, že se něco takového vůbec mohlo stát.

Miluše K. (54), Olomouc