Domů     Velký kámen s podivnými znaky mě začaroval
Velký kámen s podivnými znaky mě začaroval
2 minuty čtení

Nikdy jsem nepochopila, jak se to mohlo stát! Tu cestu znám dokonale, mohla bych jí projít v temnotemné noci se zavřenýma očima. Přesto jsem v těch místech zabloudila.

Stalo se to za novoluní, které prý přeje zlým silám. Je pravdou, že jsem se předtím pohádala s jednou babou u nás na vesnici. Byla to taková nevrlá starousedlice.

Chytly jsme se na poště, protože zase prudila, celá vzteklá si něco mumlala a oči jí při tom svítily.

Sousedka, co to viděla, mi řekla, ať se stavím v kostele a svěcenou vodou si omyju obličej. Já to ale považovala za směšné. O bludném kameni v lese nad vesnicí, jsem slyšela nejrůznější legendy.

Jako malí jsme po něm pátrali, ale marně. Říkalo se, že kdo na bludný kámen vstoupí, už se nikdy nedostane z lesa ven a o jeho vyčerpané tělo se pak postarají divoká prasata.

Neznámá cestička

Ten den jsem kráčela po známé lesní cestičce. Mohla jsem tam jít poslepu, proto mě překvapilo, když jsem zjistila, že od hlavní pěšiny se větví ještě jedna, zarostlá. Kam vede? Po několika metrech jsem zůstala stát překvapením.

Před sebou jsem uviděla podivný kámen, na jeho povrchu byly vyryté nějaké symboly. To je on! Vydechla jsem. Existuje! A v hlavě se mi hned vzápětí zrodil ďábelský plán. Překročit ten kámen! Musím vědět, co pak bude. A tak jsem to udělala.

Ještě chvíli jsem si svůj objev vychutnávala a pak se chtěla vrátit na hlavní pěšinu. Zpáteční pěšinka mě ale zavedla k neproniknutelného křoví. Otočila jsem se a spěchala na druhou stranu, kámen s nápisy jsem ale už nenašla. Zmizel.

Kudy kam?

Ať jsem se vydala na kteroukoli stranu, točila jsem se v kruhu. Posedl mě strach. Nevím, jak dlouho jsem bloudila, až jsem vyčerpaná padla na zem. V duchu jsem prosila boha i všechny lesní duchy za odpuštění. Asi jsem usnula.

Když jsem otevřela oči, ležela jsem na cestě, kterou jsem znala. O svém zážitku jsem vyprávěla každému, nikdo mi ale nevěřil.

Věra (63), Sušice

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.