Vdávat se proto, abych se někomu pomstila, není dobrý vstup do manželství. To vím teď, ale tenkrát mi to bylo celkem jedno.

Když si na to dnes vzpomenu, je mi ze mě samotné zle, a jediné, co si přeji, je, aby se to můj muž nikdy nedozvěděl. Bylo mi tehdy devatenáct a Karla, mého nynějšího manžela, jsem měla jen jako ochotného kamaráda, který byl vždy po ruce.

Byl do mě hluboce zamilovaný a já jeho lásky a oddanosti sprostě využívala. Dnes se za to strašně stydím.

Jeho láska byla jen naoko

Byla jsem v tu dobu bláznivě zamilovaná do Roberta, místního frajírka. Zdálo se, že i on mě miluje. Snažila jsem se mu všemožně zavděčit, a tak jsem prováděla věci, které by mladá slečna dělat neměla. Rodiče mi zakázali Roberta vídat.

I přesto jsem za ním často utíkala, abych mu dokázala, jak moc ho miluji. Jednou jsem se s ním měla sejít na seníku za kravínem, jenže mě táta doma zavřel a já se za ním nedostala. Jak jsem se ale později dozvěděla, moje láska dlouho netruchlila. Robert tam vzal moji kamarádku.

Byl vždycky po ruce

Zuřila jsem žárlivostí. Druhý den se se mnou rozešel a ponižoval mě tím, že se s Kateřinou ukazoval při každé příležitosti. Chtěla jsem mu jeho zradu vrátit stejnou mincí, jenže nikdo zrovna nebyl po ruce. Tedy nikdo kromě Karla. Ten tu byl vždycky.

A v mé hlavě se začal rodit šílený plán. Karel nebyl takový ten typický krasavec, ale něco na něm už tenkrát bylo. Holkám se líbil, ale on o ně neměl zájem. Miloval jen mě a ostatní ho nezajímaly. A tak jsem na toho nejhodnějšího kluka ušila pořádnou boudu.

Byl mojí pomstou

Začala jsem přijímat jeho vyznání, chodila s ním ven a trávila s ním všechen volný čas. Ne proto, že bych chtěla nebo ho milovala, ale proto, abych se pomstila Robertovi. Karel nepojal sebemenší podezření.

Když mě hladil, trpěla jsem. Když mě líbal, snažila jsem se to utnout. Jeho láska ke mně rostla den ode dne, a Robertovi to bylo úplně fuk. Už jsem z toho chtěla vycouvat, jenže Kateřina záhy s Robertem otěhotněla. A tak se ti dva vzali.

Vdala jsem se z trucu

Když jsem jim šla na svatbu, jen ze zvědavosti, Robert na mě významně mrkl. Málem jsem se zhroutila blahem. Tušila jsem, že mám ještě šanci. Karel vedle mě si ničeho nevšiml. Abych u Roberta vzbudila zájem ještě větší, chtěla jsem se stůj co stůj také vdát.

A tak jsem začala Karlovi nenápadně naznačovat. Za tři měsíce se mi na prsteníčku blyštil prstýnek. Přípravy proběhly rychle a do půl roku jsem byla vdanou paní.

Nepřestala jsem doufat

Mezitím se Robertovi a Kateřině narodil syn. Jejich vztah byl ale v troskách. Vůbec si nerozuměli. My s Karlem jsme fungovali celkem sehraně. On mě miloval stále víc a já si na něj zvykla. Stále jsem však doufala, že přijde den, kdy budu zase s Robertem.

Jednoho dne u nás zazvonil. Karel nebyl doma, tak jsem ho pozvala domů.

Říkal, že ho Kateřina podvádí, že se nestará o malého a že by potřeboval takovou ženu, jako jsem já. Že byla chyba, když mě za ni vyměnil. Ujišťovala jsem ho, že ho mám stále ráda a všechno mu odpustím.

Než odešel, slíbila jsem mu, že všechno druhý den manželovi povím a půjdeme od sebe. Jenže opět zasáhl osud a já se na domluvenou schůzku s Robertem nemohla dostavit.

Dala jsem slib

Odpoledne, když byl Karel na cestě z práce, prodělala jeho maminka, která bydlela o dva domy dál, mrtvici. Tátu už Karel neměl, a tak jsem k ní občas sama zašla, abych jí pomohla. Když jsem ji našla zhroucenou na zemi, vztahovala ke mně ruce.

Zavolala jsem jí pomoc, a když ji sanita odvezla, volala jsem Karlovi do práce. Tam už ale nebyl. Rozjela jsem se proto za jeho maminkou do okresní nemocnice a jemu nechala doma vzkaz. Když mě k ní konečně pustili, nevypadala vůbec dobře.

Mrtvice, jak se zdálo, byla silná. Tchyně mi tiskla ruku, hleděla mi přímo do očí a opakovala jen:

„Karel…, miluje tě…, nesmíš ho opustit…“ Hrozně se u toho zadýchávala, bylo vidět, že jí už moc času nezbývá, a tak jsem jí nakonec slíbila, že jejího syna neopustím.

Zamilovala jsem se

Karel dojel do nemocnice zhruba tři hodiny před tím, než jeho maminka vydechla naposledy. Když dorazil, už moc nevnímala, ale on se s ní chtěl rozloučit.

Lékaři nám tehdy řekli, že její tělo bylo hodně vyčerpané, měla nějakou infekci a mrtvice byla poslední kapkou. Snažila jsem se být svému muži oporou a myslím, že právě tehdy jsem se do něho zamilovala.

Svůj slib, který jsem dala tchyni, jsem dodržela. Karla jsem neopustila a vážím si každého dne, kdy s ním mohu být. Umí mě rozesmát, podpořit, a hlavně mě i po těch neuvěřitelných třiceti letech stále miluje jako tenkrát. Lepšího chlapa jsem potkat nemohla.

Helena R. (61), Liberecko