Domů     Raduji se z každého našeho dne
Raduji se z každého našeho dne
5 minut čtení

Vdávat se proto, abych se někomu pomstila, není dobrý vstup do manželství. To vím teď, ale tenkrát mi to bylo celkem jedno.

Když si na to dnes vzpomenu, je mi ze mě samotné zle, a jediné, co si přeji, je, aby se to můj muž nikdy nedozvěděl. Bylo mi tehdy devatenáct a Karla, mého nynějšího manžela, jsem měla jen jako ochotného kamaráda, který byl vždy po ruce.

Byl do mě hluboce zamilovaný a já jeho lásky a oddanosti sprostě využívala. Dnes se za to strašně stydím.

Jeho láska byla jen naoko

Byla jsem v tu dobu bláznivě zamilovaná do Roberta, místního frajírka. Zdálo se, že i on mě miluje. Snažila jsem se mu všemožně zavděčit, a tak jsem prováděla věci, které by mladá slečna dělat neměla. Rodiče mi zakázali Roberta vídat.

I přesto jsem za ním často utíkala, abych mu dokázala, jak moc ho miluji. Jednou jsem se s ním měla sejít na seníku za kravínem, jenže mě táta doma zavřel a já se za ním nedostala. Jak jsem se ale později dozvěděla, moje láska dlouho netruchlila. Robert tam vzal moji kamarádku.

Byl vždycky po ruce

Zuřila jsem žárlivostí. Druhý den se se mnou rozešel a ponižoval mě tím, že se s Kateřinou ukazoval při každé příležitosti. Chtěla jsem mu jeho zradu vrátit stejnou mincí, jenže nikdo zrovna nebyl po ruce. Tedy nikdo kromě Karla. Ten tu byl vždycky.

A v mé hlavě se začal rodit šílený plán. Karel nebyl takový ten typický krasavec, ale něco na něm už tenkrát bylo. Holkám se líbil, ale on o ně neměl zájem. Miloval jen mě a ostatní ho nezajímaly. A tak jsem na toho nejhodnějšího kluka ušila pořádnou boudu.

Byl mojí pomstou

Začala jsem přijímat jeho vyznání, chodila s ním ven a trávila s ním všechen volný čas. Ne proto, že bych chtěla nebo ho milovala, ale proto, abych se pomstila Robertovi. Karel nepojal sebemenší podezření.

Když mě hladil, trpěla jsem. Když mě líbal, snažila jsem se to utnout. Jeho láska ke mně rostla den ode dne, a Robertovi to bylo úplně fuk. Už jsem z toho chtěla vycouvat, jenže Kateřina záhy s Robertem otěhotněla. A tak se ti dva vzali.

Vdala jsem se z trucu

Když jsem jim šla na svatbu, jen ze zvědavosti, Robert na mě významně mrkl. Málem jsem se zhroutila blahem. Tušila jsem, že mám ještě šanci. Karel vedle mě si ničeho nevšiml. Abych u Roberta vzbudila zájem ještě větší, chtěla jsem se stůj co stůj také vdát.

A tak jsem začala Karlovi nenápadně naznačovat. Za tři měsíce se mi na prsteníčku blyštil prstýnek. Přípravy proběhly rychle a do půl roku jsem byla vdanou paní.

Nepřestala jsem doufat

Mezitím se Robertovi a Kateřině narodil syn. Jejich vztah byl ale v troskách. Vůbec si nerozuměli. My s Karlem jsme fungovali celkem sehraně. On mě miloval stále víc a já si na něj zvykla. Stále jsem však doufala, že přijde den, kdy budu zase s Robertem.

Jednoho dne u nás zazvonil. Karel nebyl doma, tak jsem ho pozvala domů.

Říkal, že ho Kateřina podvádí, že se nestará o malého a že by potřeboval takovou ženu, jako jsem já. Že byla chyba, když mě za ni vyměnil. Ujišťovala jsem ho, že ho mám stále ráda a všechno mu odpustím.

Než odešel, slíbila jsem mu, že všechno druhý den manželovi povím a půjdeme od sebe. Jenže opět zasáhl osud a já se na domluvenou schůzku s Robertem nemohla dostavit.

Dala jsem slib

Odpoledne, když byl Karel na cestě z práce, prodělala jeho maminka, která bydlela o dva domy dál, mrtvici. Tátu už Karel neměl, a tak jsem k ní občas sama zašla, abych jí pomohla. Když jsem ji našla zhroucenou na zemi, vztahovala ke mně ruce.

Zavolala jsem jí pomoc, a když ji sanita odvezla, volala jsem Karlovi do práce. Tam už ale nebyl. Rozjela jsem se proto za jeho maminkou do okresní nemocnice a jemu nechala doma vzkaz. Když mě k ní konečně pustili, nevypadala vůbec dobře.

Mrtvice, jak se zdálo, byla silná. Tchyně mi tiskla ruku, hleděla mi přímo do očí a opakovala jen:

„Karel…, miluje tě…, nesmíš ho opustit…“ Hrozně se u toho zadýchávala, bylo vidět, že jí už moc času nezbývá, a tak jsem jí nakonec slíbila, že jejího syna neopustím.

Zamilovala jsem se

Karel dojel do nemocnice zhruba tři hodiny před tím, než jeho maminka vydechla naposledy. Když dorazil, už moc nevnímala, ale on se s ní chtěl rozloučit.

Lékaři nám tehdy řekli, že její tělo bylo hodně vyčerpané, měla nějakou infekci a mrtvice byla poslední kapkou. Snažila jsem se být svému muži oporou a myslím, že právě tehdy jsem se do něho zamilovala.

Svůj slib, který jsem dala tchyni, jsem dodržela. Karla jsem neopustila a vážím si každého dne, kdy s ním mohu být. Umí mě rozesmát, podpořit, a hlavně mě i po těch neuvěřitelných třiceti letech stále miluje jako tenkrát. Lepšího chlapa jsem potkat nemohla.

Helena R. (61), Liberecko

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.