Domů     Raduji se z každého našeho dne
Raduji se z každého našeho dne
5 minut čtení

Vdávat se proto, abych se někomu pomstila, není dobrý vstup do manželství. To vím teď, ale tenkrát mi to bylo celkem jedno.

Když si na to dnes vzpomenu, je mi ze mě samotné zle, a jediné, co si přeji, je, aby se to můj muž nikdy nedozvěděl. Bylo mi tehdy devatenáct a Karla, mého nynějšího manžela, jsem měla jen jako ochotného kamaráda, který byl vždy po ruce.

Byl do mě hluboce zamilovaný a já jeho lásky a oddanosti sprostě využívala. Dnes se za to strašně stydím.

Jeho láska byla jen naoko

Byla jsem v tu dobu bláznivě zamilovaná do Roberta, místního frajírka. Zdálo se, že i on mě miluje. Snažila jsem se mu všemožně zavděčit, a tak jsem prováděla věci, které by mladá slečna dělat neměla. Rodiče mi zakázali Roberta vídat.

I přesto jsem za ním často utíkala, abych mu dokázala, jak moc ho miluji. Jednou jsem se s ním měla sejít na seníku za kravínem, jenže mě táta doma zavřel a já se za ním nedostala. Jak jsem se ale později dozvěděla, moje láska dlouho netruchlila. Robert tam vzal moji kamarádku.

Byl vždycky po ruce

Zuřila jsem žárlivostí. Druhý den se se mnou rozešel a ponižoval mě tím, že se s Kateřinou ukazoval při každé příležitosti. Chtěla jsem mu jeho zradu vrátit stejnou mincí, jenže nikdo zrovna nebyl po ruce. Tedy nikdo kromě Karla. Ten tu byl vždycky.

A v mé hlavě se začal rodit šílený plán. Karel nebyl takový ten typický krasavec, ale něco na něm už tenkrát bylo. Holkám se líbil, ale on o ně neměl zájem. Miloval jen mě a ostatní ho nezajímaly. A tak jsem na toho nejhodnějšího kluka ušila pořádnou boudu.

Byl mojí pomstou

Začala jsem přijímat jeho vyznání, chodila s ním ven a trávila s ním všechen volný čas. Ne proto, že bych chtěla nebo ho milovala, ale proto, abych se pomstila Robertovi. Karel nepojal sebemenší podezření.

Když mě hladil, trpěla jsem. Když mě líbal, snažila jsem se to utnout. Jeho láska ke mně rostla den ode dne, a Robertovi to bylo úplně fuk. Už jsem z toho chtěla vycouvat, jenže Kateřina záhy s Robertem otěhotněla. A tak se ti dva vzali.

Vdala jsem se z trucu

Když jsem jim šla na svatbu, jen ze zvědavosti, Robert na mě významně mrkl. Málem jsem se zhroutila blahem. Tušila jsem, že mám ještě šanci. Karel vedle mě si ničeho nevšiml. Abych u Roberta vzbudila zájem ještě větší, chtěla jsem se stůj co stůj také vdát.

A tak jsem začala Karlovi nenápadně naznačovat. Za tři měsíce se mi na prsteníčku blyštil prstýnek. Přípravy proběhly rychle a do půl roku jsem byla vdanou paní.

Nepřestala jsem doufat

Mezitím se Robertovi a Kateřině narodil syn. Jejich vztah byl ale v troskách. Vůbec si nerozuměli. My s Karlem jsme fungovali celkem sehraně. On mě miloval stále víc a já si na něj zvykla. Stále jsem však doufala, že přijde den, kdy budu zase s Robertem.

Jednoho dne u nás zazvonil. Karel nebyl doma, tak jsem ho pozvala domů.

Říkal, že ho Kateřina podvádí, že se nestará o malého a že by potřeboval takovou ženu, jako jsem já. Že byla chyba, když mě za ni vyměnil. Ujišťovala jsem ho, že ho mám stále ráda a všechno mu odpustím.

Než odešel, slíbila jsem mu, že všechno druhý den manželovi povím a půjdeme od sebe. Jenže opět zasáhl osud a já se na domluvenou schůzku s Robertem nemohla dostavit.

Dala jsem slib

Odpoledne, když byl Karel na cestě z práce, prodělala jeho maminka, která bydlela o dva domy dál, mrtvici. Tátu už Karel neměl, a tak jsem k ní občas sama zašla, abych jí pomohla. Když jsem ji našla zhroucenou na zemi, vztahovala ke mně ruce.

Zavolala jsem jí pomoc, a když ji sanita odvezla, volala jsem Karlovi do práce. Tam už ale nebyl. Rozjela jsem se proto za jeho maminkou do okresní nemocnice a jemu nechala doma vzkaz. Když mě k ní konečně pustili, nevypadala vůbec dobře.

Mrtvice, jak se zdálo, byla silná. Tchyně mi tiskla ruku, hleděla mi přímo do očí a opakovala jen:

„Karel…, miluje tě…, nesmíš ho opustit…“ Hrozně se u toho zadýchávala, bylo vidět, že jí už moc času nezbývá, a tak jsem jí nakonec slíbila, že jejího syna neopustím.

Zamilovala jsem se

Karel dojel do nemocnice zhruba tři hodiny před tím, než jeho maminka vydechla naposledy. Když dorazil, už moc nevnímala, ale on se s ní chtěl rozloučit.

Lékaři nám tehdy řekli, že její tělo bylo hodně vyčerpané, měla nějakou infekci a mrtvice byla poslední kapkou. Snažila jsem se být svému muži oporou a myslím, že právě tehdy jsem se do něho zamilovala.

Svůj slib, který jsem dala tchyni, jsem dodržela. Karla jsem neopustila a vážím si každého dne, kdy s ním mohu být. Umí mě rozesmát, podpořit, a hlavně mě i po těch neuvěřitelných třiceti letech stále miluje jako tenkrát. Lepšího chlapa jsem potkat nemohla.

Helena R. (61), Liberecko

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud