Na počátku mého osudového vztahu byla jedna hodně zapeklitá situace. Neznámému vtipálkovi jsem ale nakonec byla vděčná.

Lidé se seznamují nejrůznějším způsobem. Na začátku toho pravého vztahu mohou být někdy třeba i trapasy a nepříjemné chvíle, jako se to kdysi stalo mně. Přesto na naše seznámení s Luborem dodnes moc rádi a se smíchem vzpomínáme.

Odhodila jsem rozpaky

Měla jsem přísné rodiče a u nás doma se musela dodržovat vždy určitá pravidla. Není se proto čemu divit, že jsem v mládí bývala celkem stydlivá a nejistá. Teprve manželství s Jindřichem mě naučilo, že není třeba být v některých věcech až příliš slušná.

Když mi poprvé řekl, že se půjdeme koupat na nudistickou pláž, vytřeštila jsem na něho oči a odmítla jsem. Pak jsem se ale nechala přesvědčit, a moje rozpaky postupně úplně odpadly. Zjistila jsem, že koupání bez plavek je mnohem příjemnější.

Odpoledne na pláži

S Jindřichem jsem se sice po šestnácti letech manželství rozvedla, ale láska k nudistickým plážím mi vydržela. A vlastně i díky tomu jsem si nakonec našla svého druhého životního partnera.

Jednoho horkého letního dne jsem si totiž vyjela na kole do své oblíbené pískovny. Oficiálně se tam koupat nesmělo, ale lidé na to nedbali. Já jsem tam měla své místečko, kde jsem mohla dál od ostatních bez problémů plavat jen tak.

Oblečení bylo pryč!

Toho dne jsem ale zažila nečekaný šok. Když jsem vylezla z vody ven, zjistila jsem, že moje dobře ukryté oblečení někdo ukradl! Kolo tam sice zůstalo, ale jet na něm bez oblečení bych se rozhodně neodvážila.

V panice jsem vlezla zpátky do vody a horečně přemýšlela, co mám dělat dál. Za chvíli jsem spatřila, jak po břehu kráčí nějaký muž. Doufala jsem, že to bude džentlmen.

Nevěřil svým uším

Zavolala jsem na něho a třesoucím se hlasem mu vysvětlila svoji situaci. Nejprve ho to, jak se zdálo, pobavilo.

Dost možná si zpočátku i myslel, že si z něj jen dělám legraci, ale výraz v mé tváři ho nejspíš utvrdil v tom, že mluvím pravdu, a k mému štěstí se zachoval jako muž činu. Odešel ke svému zaparkovanému autu a vrátil se s velkou dekou. Do té jsem se mohla zabalit.

Našla jsem skvělého chlapa

Kolo naložil do kufru auta a odvezl mě domů. Byla jsem mu strašně moc vděčná, a proto, když mě pozval na kávu, jsem souhlasila. S Luborem jsme strávili několik příjemných hodin a začali jsme se vídat pravidelně.

Jsme spolu už tři roky a příští rok se budeme brát. A kdyby nebylo neznámého vtipálka nebo zloděje, nikdy bych se s Luborem neseznámila. Takže, ať už to byl kdokoli, jsem mu dodnes moc vděčná.

Marcela S. (47), střední Čechy