Když máma a táta zemřeli, začaly se v jejich domku dít zvláštní věci. Já se ale nebojím. Vím, že jsou to oni. Sedí se mnou v kuchyni a mají ze mě radost.

Maminku i tatínka jsem měla velice ráda. Smrt otce pro mě byla neštěstím, maminka ho tolik milovala, že se rozhodla jít do měsíce za ním. Ztratit během chvilky oba rodiče je strašné a nikomu bych to nepřála.

Tu sobotu po druhém pohřbu jsem tam poklidila a říkala si, že si vezmu následující pátek volno a udělám si jednou prodloužený víkend. Když jsem odcházela na autobus, měla jsem pocit, že se za mnou z okna někdo dívá. Dokonce se pohnula záclonka.

Padaly obrazy

Dny běžely a byl tu onen prodloužený víkend. Postavila jsem v kuchyni vodu na kafe a posadila se na své místo. Dívala jsem se s nostalgií na všechno, co tam po rodičích zbylo. Až moji pozornost upoutaly uvadající květiny.

Natočila jsem vodu do konvičky, obešla celý domek a všechny kytky zalila. Když jsem se vrátila zpátky do kuchyně, měla jsem zvláštní pocit, že je něco jinak. A najednou jsem zaslechla rány. Vystartovala jsem do obýváku a s otevřenou pusou zírala kolem sebe.

Všechny obrazy popadaly na zem. Hlavou se mi honilo, co to má znamenat. To nemohla být náhoda. Když jsem obrazy dala na své místo a usadila se v kuchyni ke svému hrnku, moji pozornost upoutal další zvuk. V chodbě spadl tatínkův deštník z věšáku.

Hrnek stál jinde

Musím přiznat, že mi to nahánělo hrůzu. Ale to jsem ještě netušila, co přijde vzápětí. Chvíli nato jsem ucítila, jako by kolem mě někdo prošel a pohladil mě po rameni. Přitom jsem zaslechla, jak někdo zašeptal mé jméno.

Místo toho, abych vzala nohy na ramena a utíkala pryč, jsem zůstala sedět na židli.

Určitě to byli mí rodiče a já byla šťastná, že jsou mi nablízku. Najednou jsem věděla, že se mi nic stát nemůže. Cítila jsem obrovskou lásku. Když jsem poklidila a měla se k odchodu, tak jsem ve dveřích zašeptala: „Ahoj, mami a tati, brzy zase přijdu.“ Jako na znamení blikla žárovka v chodbě.

Když jsem přijela další víkend, bylo v kuchyni rozsvíceno a hrnek,ze kterého jsem pila kávu, připravený na místě, kde sedám. Přísahám, že když jsem odjížděla, byl na kuchyňské lince.

Věřím, že duše milovaných rodičů tam stále bydlí a já se těším na každou svou další návštěvu u nich.

Helena (57), Varnsdorf