Stalo se to všechno hlavně kvůli mně. A já teď s tím pocitem viny těžko žiju. Bojím se, co bude dál, až se setkáme. Možná mi také půjde o život.

Už podruhé čtu Rudův dopis a nevím, mám mít radost, nebo se začít bát? Píše v něm, že jeho žádosti bylo vyhověno a za čtrnáct dní jde domů. Po čtyřech letech. Neumím si to vůbec představit. A také se bojím, že se mi Ruda bude chtít pomstít. Vždyť to kvůli mně se dostal do kriminálu.

Bála jsem se samoty

Těsně před mými padesátinami zemřel můj manžel na infarkt. Naše děti už byly dospělé a žily svůj vlastní život. Já tak zůstala doma sama. A to jsem rozhodně nechtěla. I moje kamarádky mi říkaly, abych si někoho našla. A tak jsem na jedné retro diskotéce, kam mě kamarádky vytáhly, potkala Rudolfa.

Byli jsme oba dost opilí a já byla vděčná za jeho mohutnou náruč. Teprve druhý den jsem zjistila, že je Rudolf o jednadvacet let mladší. Byl to šok, ale kamarádky mi fandily. Říkaly, že chytit takového zajíčka se hned tak nepodaří.

Rudolf byl fešák, rozvedený a můj věk mu nevadil. Po počátečních rozpacích jsme tak spolu začali chodit a Ruda se ke mně nastěhoval.

Byla jsem šťastná

Byla jsem zamilovaná, a tak jsem hned na začátku nepostřehla několik maličkostí. Rudovu lásku k alkoholu, jeho přehnanou žárlivost a majetnické sklony. S Rudolfem mi bylo dobře.

A to, že mi dokázal ztropit žárlivou scénu, když s nějakým mužem prohodím pár slov, jsem brala jako důkaz jeho lásky.

Vrátil se

Pak se ale z ciziny vrátil jeden z bývalých nejlepších přátel mého zesnulého muže, Pavel. Znali jsme se z minulosti velmi dobře. Občas jsme se proto sešli, abychom zavzpomínali na staré časy.

Když se mi pak přiznal, že mě už dávno miluje a že by si mě chtěl vzít, byla jsem hrozně zmatená.

Moc dobře jsem v podvědomí cítila, že Pavel je pro mě jistota, že si s ním mnohem lépe rozumím, jsme stejná generace. Rudolfa jsem měla také ráda, ale… Chtěla jsem mu to všechno říct, vysvětlit a najít u něj porozumění. Jenže než jsem to udělala, Rudolf si všechno zjistil sám.

To se nemělo stát

Seděli jsme v jedné útulné hospůdce, a Pavel právě vybíral něco z jídelního lístku. Najednou u stolu stál Rudolf. Byl opilý a úplně rozzuřený.

Nejdřív na Pavla jen křičel, pak ho praštil půllitrem, přerazil o něj židli a nakonec mu vrazil do břicha vyskakovací kudlu, co nosil stále u sebe.

Stalo se to všechno tak rychle, že nešlo nijak zasáhnout. Pavel byl mrtvý a Ruda se zhroutil na zem a počkal, až ho seberou. Už u soudu mi řekl, že je to moje vina, že je z něj vrah. Co bude, když se teď vrací?

Lenka H. (62), Plzeň