Před několika lety jsme uprostřed slovenské přírody narazili se sestrou a bratrancem na něco neskutečně podivuhodného.

Před několika lety jsme byli se sestrou Alenou a bratrancem Jakubem na letní dovolené v Nízkých Tatrách. Bylo mi tehdy dvacet pět let a měla jsem necelý rok po svatbě s Davidem. Chtěla jsem, aby s námi jel i můj manžel, ale ten měl bohužel pracovní povinnosti.

Byla všemu otevřená

Bratranec je o sedm let mladší, ale sestra Alena je o čtyři roky starší než já, a snad i proto jsem k ní vždycky tak trochu vzhlížela jako k autoritě. Sblížily jsme se ještě více ve zralém věku, když Alena ovdověla.

U sestry se mi vždycky líbila i její otevřená povaha a vstřícnost vůči všemu novému a neobvyklému. Projevovalo se to i jejím zájmem o věci mezi nebem a zemí, ezoteriku a léčitelství. Bratranec Jakub byl takový bohém, který proplouval životem a nic neřešil.

Ukrytá studánka

Během dovolené jsme se jen tak toulali přírodou a kochali se krásnými horami a krajinou. Nikam jsme nespěchali, nedávali jsme si žádné cíle, prostě jsme si vychutnávali volnost, odpočinek a pěkné počasí, které nám přálo.

Na jedné z dlouhých procházek jsme náhodně došli až k malé lesní studánce, ukryté mimo běžné cesty. Voda v ní vypadala čistá a průzračná, takže jsme se s chutí napili. Krátce nato se mi zničehonic zamotala hlava. Také sestra s bratrancem vypadali, že se s nimi něco děje.

Kolem sestry byla záře

Tenhle pocit trval pár minut, pak se mi znovu udělalo dobře. Když jsem se ale podívala na sestru, spatřila jsem něco, co jsem nikdy předtím neviděla. Kolem jejího těla jsem viděla jakousi barevnou záři.

Dívaly jsme se na sebe a já pochopila, že něco podobného vidí i ona na mně. Tentýž barevný opar měl kolem sebe i Jakub. Na rozdíl od nás tím ale Alena nebyla zaskočená.

Viděla moji auru

Přistoupila ke mně, aby mě uklidnila, a řekla, že také vidí moji auru. Vysvětlila mi, že to je energie, kterou vyzařuje každý člověk, ale která není běžně normálním okem viditelná.

Řekla mi, že v té vodě ze studánky je něco zázračného, co mi umožnilo auru vidět.

Nová schopnost se mi nelíbila

Napila jsem se ze studánky ještě jednou a najednou jsem viděla auru kolem všeho, i kolem stromů. Byla jsem z toho zmatená a sama sebe jsem utěšovala, že je to nejspíš nějaký zrakový klam.

Rozhodně mě ta nově nabytá schopnost netěšila tak jako Alenu, která si zázračné účinky pramenité vody doopravdy vychutnávala.

Účinek pomalu vyprchal

Raději bych se bývala hned vrátila do „normálního“ stavu. A Jakub byl na tom obdobně. Přemluvili jsme sestru, abychom studánku opustili a pokračovali jsme v cestě domů. S úlevou jsem zjišťovala, že účinky vody z pramene pomalu vyprchávají.

Než jsme došli k penzionu, kde jsme byli ubytovaní, už jsem zase viděla svět normálníma očima jako předtím. Oddechla jsem si.

Chtěla se tam vrátit

Hodně jsme si pak o tom večer společně povídali. Sestra chápala, že se nám taková nečekaná věc mohla jevit jako nepříjemná. Viděla jsem na ní ale, že se ke studánce chce druhý den vrátit a tajemnou vodu s kouzelnými účinky si načerpat domů do zásoby.

Voda ji úplně omámila

S Jakubem jsme se podřídili přání mojí sestry a ke studánce jsme ji znovu další den doprovodili. Měla jsem ale podmínku, že já už tu vodu pít nebudu. Alena proti tomu nic nenamítala.

Vzala si s sebou do tlumoku několik plastových lahví, které pomalu nechala naplnit. Sama se ještě přímo ze studánky znovu napila a my s Jakubem viděli, že opět vidí auru všude kolem.

Další záhada

Po příchodu zpátky do penzionu sestra ochutnala vodu z jedné z donesených láhví. Najednou se zatvářila zmateně. Bylo zřejmé, že něco není v pořádku. Na Jakubův dotaz, co se děje, nám řekla, že účinky vody už nefungují. Pak mě požádala, jestli bych se mohla také napít.

Upřímně se mi do toho vůbec nechtělo, ale nakonec jsem jejímu naléhání podlehla a několik doušků jsem polkla. Nic to se mnou neudělalo. Alena měla pravdu – žádné zvláštní účinky jsem už nepociťovala. Byla to opravdu záhada. Vypadalo to, že mimo studánku voda ztrácí účinek.

Po pramenu nikde ani stopy

Jen já a sestra jsme se vydaly ke studánce ještě další den, ale ať jsme hledaly, jak jsme chtěly, zázračný pramen už jsme nenašly. Sestra se pak ještě vyptávala místních, avšak ti o žádné studánce nic nevěděli a dívali se na ni jako na blázna.

Víme, co jsme viděli

My s Jakubem ale můžeme potvrdit, že se nám to skutečně stalo. A doteď, když na to občas vzpomínám, musím si přiznat, že až tak nepříjemná zkušenost to nakonec nebyla, protože jsme měli možnost na krátký okamžik vidět svět jinýma očima.

Hana L. (53), Český Krumlov