Domů     Mé děti mě klidně opustily
Mé děti mě klidně opustily
5 minut čtení

Moje rodina, to byly především moje děti. Manželství se mi nevyvedlo, ale na své potomky jsem byla vždy pyšná a šťastná, že je mám. Dnes jsem už ale sama.

Paní Jaruška se sebou neklidně hází na posteli a stále si něco nahlas brumlá. Není jí ale přitom vůbec rozumět. Je to chudák ženská, mám s ní soucit, ale také mě dost štve, že se kvůli ní prakticky pořádně nevyspím.

Často mluví a vykřikuje cosi ze spaní. O moc lepší to ale není, když se Jaruška probudí. Má těžké stadium alzheimera a je naprosto zmatená. Přitom si chce stále povídat. Zásobuje mě velmi starými historkami, zřejmě z jejího mládí a dětství.

Strašně mě to unavuje, ale nemůžu bohužel vůbec nic dělat. Jsem totiž moc ráda, že mám kde hlavu složit. Musím být vděčná a ticho. Také mě sem vůbec nemuseli přijmout. Snad časem bude lépe. Naštěstí mě můj věčný optimismus ještě neopustil definitivně. I přesto, co mě potkalo.

Měla jsem velké plány

Když jsem skončila devítiletku a dostala se na gymnázium, měla jsem úžasný pocit, že celý svět leží přede mnou. A že mi nabízí neuvěřitelné možnosti. Snila jsem o velké kariéře vědkyně, o nejlepším mužském pod sluncem a o krásných dětech. Na svých snech jsem začala neúnavně pracovat.

Tedy nejprve na té kariéře. Po vysoké jsem nastoupila do výzkumného ústavu. A byla ze mě vědkyně! Práce mě nesmírně bavila. Ale čekal mě můj další sen. Najít pana Dokonalého. Zájemců bylo celkem dost, ale já měla příliš velké nároky.

Dokonalý rozhodně nebyl

Trvalo to několik let a já už propadla panice. Biologické hodiny začaly nemilosrdně tikat. A právě v tu chvíli jsem potkala Adama. Nebyla to, tedy alespoň ne, z mé strany láska na první ani na druhý pohled.

Nebyla jsem bláznivě zamilovaná, necítila jsem žádné ony pověstné motýly v břiše.

Přesto jsem si Adama vzala. Připadal mi jako dostatečně seriózní, slušný a spolehlivý člověk, který stejně jako já touží po klidném rodinném zázemí. Teprve časem mi došlo, že jsem tak dlouho vybírala, až jsem přebrala.

Mou radostí byly děti

Brzy po sobě se nám narodil Adámek a Janička. Dokud jsem byla na mateřské, rozdílnost našich názorů a pohledů na svět mezi mnou a manželem jsem tak nevnímala. Užívala jsem si svou roli pyšné matky a vzorné paní domu. Neshody se začaly projevovat po mém návratu do práce.

Manželovi pomalu, a jistě začalo vadit vše, co jsem udělala. Dokonce mu vadila i moje práce a to, že vydělávám víc než on. Snažila jsem se věnovat co nejvíce dětem, které jsem milovala a kterým jsem chtěla dopřát vše na světě.

Hádky s Adamem se ale stupňovaly, propastné rozdíly mezi námi dvěma se prohlubovaly. Bylo to neudržitelné a Adam nakonec odešel.

Nesli to vážně velice těžce

Adámek a Janička odchod táty nesli velice těžko. Mohli se s ním ale vídat, kdy chtěli, já jsem jim v tom v žádném případě vůbec nebránila. A oni toho využívali. Přestože jsem se jim věnovala, jak nejlépe jsem mohla, za tátou chodili stále častěji.

Když u nás začala „řádit“ puberta, vše se ještě přiostřilo. A došlo to až tak daleko, že Janička se dokonce rozhodla, že se odstěhuje k otci.

Chtěla jsem zpět rodinu

Můj exmanžel měl sice nějakou mladou přítelkyni, ale nebyl proti. To, že dcera chce žít u něj, a ne u matky, byl pro něj do jisté míry triumf. A já nakonec musela souhlasit.

Kdo jako matka prožil s dcerou pubertální období, jistě pochopí, že veškeré argumenty a prosby by byly zbytečné.

Nesla jsem to ale velice těžce. Vždyť moje děti byly celý můj život. Už dávno mě nezajímala kariéra v práci, toužila jsem jen po své rodině, která se ale totálně rozpadala.

Těžký úraz odhalil pravdu

Před časem jsem měla vážný úraz, který ze mě na chvíli udělal ležáka, a bez berlí a cizí pomoci se neobejdu dodnes.

Když se řešilo, kam půjdu z nemocnice, lékaři předpokládali, stejně jako já, že se moje děti o mě postarají, že, když jsou dvě, péči budou dobře zvládat. Jenže moje milované děti se mezi sebou strašně pohádaly.

Najednou ani jeden z nich neměl čas, aby pomohl vlastní matce a snažil se to svalit na toho druhého. Dcera, aby si nějak ospravedlnila, že se o mě starat nebude, přešla do protiútoku.

Vyčetla mi, že jsem jí zkazila dětství, protože jsem vyhnala tátu a rozbila rodinu.

Syn mi zase vysvětlil, že čekají rodinu, takže mají svých starostí víc než dost a ve svém malém bytě pro mě místo prostě nenajdou. Přesto byl velice aktivní. Měl už totiž připravený papír se žádostí na umístění do domova důchodců.

Než jsem se stačila nad tím vším zamyslet, už bylo volné místo. V pokoji s paní Jaruškou. Prý je to zatím jen provizorium. Dostanu lepší pokoj. Jen musím počkat, až v domově někdo umře.

Má to všechno vůbec smysl?

A tak tu sedím v kolečkovém křesle a poslouchám drmolení paní Jarušky, při jejích dlouhých exkurzích do minulosti. Jsem tu opravdu jako v čekárně na smrt. Ale ne něčí cizí, ale na svou vlastní.

Jaké jsem měla na startu své životní dráhy krásné a nadějeplné sny. A jak zoufalá je realita v cíli. Nejraději bych se už vážně neviděla!

Jitka Z. (58), Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Sedím u kuchyňského stolu a dívám se na stěnu, kde kdysi visely dětské kresby. Dnes tam je kalendář. Mé dny plynou stejně. Jen tiše, bez rytmu. Venku prší. Déšť stéká po skle jako slzy, které už nemám sílu vyplakat. Ono i plakat je zbytečné. Dospěla jsem k tomu, že některé věci už prostě jen jsou, jiné zmizely. Je stáří, zmizely radosti z let dávno zpět. Píši na stole, který pamatuje víc než já
3 minuty čtení
Své děti jsme vedli k poctivosti. Nikdy jsme s nimi neměli problémy. Když se z mé vnučky stala zlodějka, byl to šok pro celou rodinu. Když jsem se to dozvěděla, chtělo se mi křičet na celé kolo, že tomu nevěřím a nemůže to být pravda! Moje milovaná vnučka Ivanka byla ve škole nařčená, že krade. Ve třídě se ztrácely věci už delší dobu, byly to samé drobnosti, ale nakonec si na zloděje učitel pol
5 minut čtení
Nemůžu se zbavit tíživého pocitu, že jsem někde udělala chybu. Celý život jsem věnovala své rodině, manželovi, třem dětem, domácnosti. A přesto jsem osamělá! Své rodině jsem dala všechno: svůj čas, lásku, energii i své sny. Všechno jsem podřídila tomu, aby oni byli šťastní. A teď, když jsou dospělí a mají své životy, mám pocit, že pro ně už nejsem důležitá. Ptám se sama sebe: kde jsem to pokazi
5 minut čtení
Celý život jsem se snažila být dobrou dcerou, sestrou, prostě člověkem. Teď, když se ohlédnu, cítím jen hořkost a bolest. Kvůli vlastní sestře. Lenka byla vždycky ta „lepší“. O čtyři roky starší, hezká, chytrá, okouzlující. Když jsme byly malé, rodiče ji zbožňovali. „Podívej, jak je Lenka šikovná,“ říkávala máma, když sestra přinesla ze školy jedničku nebo zazpívala na besídce. Já, tichá a nená
2 minuty čtení
Se snachou jsme si nesedly, to uznávám, ona ale nechce, abych vídala své vnučky. A syn se mě nikdy nezastane. Trápím se tím, že je vidím tak málo! Svého syna Matěje jsem vychovala dobře. Bylo to moje jediné dítě, proto jsem se mu věnovala maximálně, měl všechno, na co si vzpomněl, a já byla přesvědčená, že máme spolu skvělý vztah. Tak tomu bylo do jeho osmadvacátých narozenin. Tehdy vstoupila m
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
21stoleti.cz
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
Houby lysohlávky se řadí mezi pravé halucinogeny, neboť ovlivňují smyslové vnímáni i prožívání reality, a to díky obsahu účinné látky zvané psilocybin. Její použití u pacientů s rakovinou, kteří trpí
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
epochaplus.cz
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
Starý poutník putoval krajem, když najednou spatřil spoustu lidí, kteří cosi kutili na skále. „Co to děláte?“ zeptal se jich. „Budujeme hrad,“ zazněla odpověď. Muž v šoku kroutil hlavou. „To spíš z mojí poutnické holi vyroste strom, než by se vám podařilo na té holé skále něco takového postavit,“ prohlásil a na důkaz zapíchl svoji starou sukovici
Už to nejsem já
skutecnepribehy.cz
Už to nejsem já
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili,
Rezidence ve stylu glamour
rezidenceonline.cz
Rezidence ve stylu glamour
Inspirující myšlenkou designérky, která navrhla podobu interiéru luxusní rezidenční vily, bylo vytvořit neobvyklý okouzlující obytný prostor, připomínající elitní paláce prvorepublikových továrníků. Johana Picková i při samotné realizaci věnovala pozornost především detailům s velkým důrazem na dokonalé zpracování každého architektonického prvku. Pod jejím dohledem tak velmi rychle vzniklo dvoupatrové aranžmá plné rafinované elegance, jež svou sofistikovaností
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
nasehvezdy.cz
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
Obdivovatelé i přátelé Terezy Brodské (57) jsou v šoku z jejího rozhodnutí. Herečka totiž nedávno oznámila, že hodlá zcela zmizet ze sociálních sítí. Údajně ji k tomu přiměl fakt, že není úplně ne
Nepečený melounový dort
tisicereceptu.cz
Nepečený melounový dort
Nemusíte ani zapínat troubu a přitom vytvoříte jedinečný dort s lehkým melounovým želé, který bude zejména během horkých letních dnů příjemným osvěžením pro malé i velké strávníky. Potřebujete 1
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
iluxus.cz
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
Značka Zadig & Voltaire přináší novou kapitolu do své ikonické voňavé ságy THIS IS! a představuje dvě nové vůně, které jsou jako stvořené pro elektrizující letní noci. Duo THIS IS HER! BURNING LOV
Kouzla letního slunovratu
nejsemsama.cz
Kouzla letního slunovratu
Letní slunovrat, kdy 21. června je den stejně dlouhý jako noc, je tím nejlepším časem pro kouzelné rituály. Pokud chcete v tento magický čas čarovat, vyzkoušejte rituály s ohněm i bylinkami. Oslavte sílu slunce a přivolejte si pomocí magie obdobně silné štěstí. Slunovrat je příležitost k novým začátkům, k napojení na přírodu a k úžasné letní magii. Vyzkoušejte některý z rituálů a dopřejte si tento magický
Jan Kupecký maloval svou duši
epochalnisvet.cz
Jan Kupecký maloval svou duši
Jeden z nejvýznamnějších barokních malířů 17. a 18. století a vyhledávaný portrétista nejmocnějších osobností své doby byl hrdý Čech. Jen v Čechách většinu svého života vlastně vůbec nežil…   Kde se Jan Kupecký (1666–1740) narodil, není úplně jasné. Jeho rodiče pocházejí z Mladé Boleslavi, ale vzhledem ke svému protestantskému vyznání nemají doma právě na růžích
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí  se někdy Spravedliví soudci?
enigmaplus.cz
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí se někdy Spravedliví soudci?
Ačkoli druhá část našeho titulku vypadá jako povzdech nad stavem belgické justice, ve skutečnosti se týká krádeže části takzvaného Gentského oltáře. Ani po devadesáti letech není tento kriminální čin
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
historyplus.cz
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
Podpalubí lodi Kaiserin Elisabeth je přecpané trofejemi. Nechybí mezi nimi vycpaní tygři, orli ani opice. Námořníci sem přinášejí vypreparované klokany, pštrosy a koaly. Arcivévoda František Ferdinand d´Este se totiž na lodi plaví kolem světa a plní ji ulovenými zvířaty. Záhy mezi ně přibudou veverky, skunkové nebo medvěd grizzly… Arcivévoda František Ferdinand d´Este (1863–1914)
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
epochanacestach.cz
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
Asi kilometr od státního zámku Lemberk se nachází Zdislavina studánka pojmenovaná podle zdejší šlechtičny, která prý měla zázračné nadání uzdravovat nemocné. Voda prý pomáhá dodnes. Česká šlechtična svatá Zdislava (1220–1252) má podivuhodné schopnosti už jako dítě. Stále se prý modlí a chce se stát poustevnicí. Rodiče ji nicméně provdají za Havla z Lemberka (asi 1210–1254) a