Domů     Jarda byl zbloudilá duše, neuměla jsem mu pomoci
Jarda byl zbloudilá duše, neuměla jsem mu pomoci
3 minuty čtení

Bydlel s mámou v drážním domku. Když se kolem přehnal vlak, domeček se třásl. Ukázalo se, že si se svým životem neví rady.

Jarda patřil k mému dětství tak jako splav, řeka a les. Bydlel s mámou v dražním domku až moc blízko kolejí, ve dne v noci jim tam rachotily vlaky.

Myslela jsem, že je to musí budit ze spaní, ale Jarda se zapřísahal, že si na to dávno zvykl a že ho to spíš pěkně ukolíbává. Byli jsme velcí kamarádi. A mohli jsme být i něco víc.

Několikrát to také nesměle navrhoval, ale pokaždé jsem to raději zamluvila. Když byla ještě živa jeho máma, drážní domek vzkvétal, ze zahrádky se smály kytky, pěstovala slepice a kohouta, měli i psa a kočku, domeček byl plný života. Dávno je z něj truchlivá ruina.

Zamlada jsme s Jardou a s dalšími občas sedávali v nádražní hospodě a jednou mu jeden kluk povídá: „Ty, Jardo, já kdybych od rána do noci musel poslouchat vlaky tak zblízka, tak se z toho zblázním.“ Jarda se jen smál. Všichni jsme se smáli.

Nic není ztraceno

Bylo smutné pozorovat, jak ten kluk pustne. Žil jen s mámou, a když umřela, nikdy se z toho nevzpamatoval. Na nádraží dělal pomocné práce, věčně umouněný, bez peněz, oblečený jako bezdomovec. Pustl i drážní domek, v němž bydlel teď už sám.

Kdekdo mu domlouval, ať spraví střechu, ať si vypere kalhoty, ať se aspoň jednou za týden učeše. Jarda rezignoval, už na to kašlal.

„Ani nevíš, co bych dal za normální bydlení v domku s červenou střechou, se ženou a dětmi,“ prohlásil jednoho smutného podzimního dne, když jsme se náhodou potkali u řeky.

Nevěděla jsem, co na to říct. „Nic není ztraceno, Jarouši,“ vysoukala jsem ze sebe. „Je ti sotva čtyřicet, to není žádnej věk. Jen se musíš trošku snažit. Dej si třeba inzerát. A kup si něco na sebe, uvidíš, jakej budeš fešák.“

Umyl i okna

Asi to i udělal, pak se s někým skutečně seznámil, protože nadšeně vykládal, že si kvůli té dámě doma pořádně uklidil, ba i okna umyl. Jenomže z nadějné známosti se vyklubala zlodějka, utekla mu s peněženkou, v níž byla celá jeho výplata.

Od té doby na ženy zanevřel a veškerý volný čas trávil v nádražní restauraci. Dobře že se toho nedožila jeho máma. Záhy se rozkřikla zlá novina. Přiběhla mi to říct listonoška: „Vy to ještě nevíte? Ten kluk z nádraží se definitivně zbláznil – on se v tom drážním domku oběsil.“

Zamrazilo mě a vzpomněla jsem si, jak Jardovi kdysi kdosi vykládal, že by se v drážním domku z toho rachotu vlaků zbláznil. Ale nemyslím, že by si vzal život kvůli vlakům. Měl je rád. Spíš ho zabila osamělost.

Karla (55), Poděbrady

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud