Domů     Jarda byl zbloudilá duše, neuměla jsem mu pomoci
Jarda byl zbloudilá duše, neuměla jsem mu pomoci
3 minuty čtení

Bydlel s mámou v drážním domku. Když se kolem přehnal vlak, domeček se třásl. Ukázalo se, že si se svým životem neví rady.

Jarda patřil k mému dětství tak jako splav, řeka a les. Bydlel s mámou v dražním domku až moc blízko kolejí, ve dne v noci jim tam rachotily vlaky.

Myslela jsem, že je to musí budit ze spaní, ale Jarda se zapřísahal, že si na to dávno zvykl a že ho to spíš pěkně ukolíbává. Byli jsme velcí kamarádi. A mohli jsme být i něco víc.

Několikrát to také nesměle navrhoval, ale pokaždé jsem to raději zamluvila. Když byla ještě živa jeho máma, drážní domek vzkvétal, ze zahrádky se smály kytky, pěstovala slepice a kohouta, měli i psa a kočku, domeček byl plný života. Dávno je z něj truchlivá ruina.

Zamlada jsme s Jardou a s dalšími občas sedávali v nádražní hospodě a jednou mu jeden kluk povídá: „Ty, Jardo, já kdybych od rána do noci musel poslouchat vlaky tak zblízka, tak se z toho zblázním.“ Jarda se jen smál. Všichni jsme se smáli.

Nic není ztraceno

Bylo smutné pozorovat, jak ten kluk pustne. Žil jen s mámou, a když umřela, nikdy se z toho nevzpamatoval. Na nádraží dělal pomocné práce, věčně umouněný, bez peněz, oblečený jako bezdomovec. Pustl i drážní domek, v němž bydlel teď už sám.

Kdekdo mu domlouval, ať spraví střechu, ať si vypere kalhoty, ať se aspoň jednou za týden učeše. Jarda rezignoval, už na to kašlal.

„Ani nevíš, co bych dal za normální bydlení v domku s červenou střechou, se ženou a dětmi,“ prohlásil jednoho smutného podzimního dne, když jsme se náhodou potkali u řeky.

Nevěděla jsem, co na to říct. „Nic není ztraceno, Jarouši,“ vysoukala jsem ze sebe. „Je ti sotva čtyřicet, to není žádnej věk. Jen se musíš trošku snažit. Dej si třeba inzerát. A kup si něco na sebe, uvidíš, jakej budeš fešák.“

Umyl i okna

Asi to i udělal, pak se s někým skutečně seznámil, protože nadšeně vykládal, že si kvůli té dámě doma pořádně uklidil, ba i okna umyl. Jenomže z nadějné známosti se vyklubala zlodějka, utekla mu s peněženkou, v níž byla celá jeho výplata.

Od té doby na ženy zanevřel a veškerý volný čas trávil v nádražní restauraci. Dobře že se toho nedožila jeho máma. Záhy se rozkřikla zlá novina. Přiběhla mi to říct listonoška: „Vy to ještě nevíte? Ten kluk z nádraží se definitivně zbláznil – on se v tom drážním domku oběsil.“

Zamrazilo mě a vzpomněla jsem si, jak Jardovi kdysi kdosi vykládal, že by se v drážním domku z toho rachotu vlaků zbláznil. Ale nemyslím, že by si vzal život kvůli vlakům. Měl je rád. Spíš ho zabila osamělost.

Karla (55), Poděbrady

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika