Ten dům jsme koupili levně. Každý, kdo nás potkal, nás varoval, že je tohle staré stavení prokleté a neštěstí provází každého, kdo se v něm zabydlí.
Na první pohled vypadal ten dům na kopci v Sudetech, neboli v pohraničí, pěkně. Jeho součástí byla rozlehlá zahrada, velký dvůr se stodolou a kolem se rozpínala krásná krajina, kopečky a na jednom zřícenina hradu. Jakmile rodiče stavení uviděli, byli okouzleni.
A protože i cena byla výhodná, tak se nerozmýšleli a plácli si s vdovou, která dům prodávala. I když byl dům zachovalý, bylo zapotřebí opravit střechu a taky jsme museli vyklidit půdu a místnosti vymalovat. Teprve pak jsme se mohli vybalit a začít se seznamovat s místními obyvateli.
Zlá zpráva
Všichni k nám byli milí a zdvořilí. Když jsme jim ale řekli, do jakého domu jsme se nastěhovali, nasadili výraz plný znepokojení. Nakonec už to matka nevydržela a sousedky se zeptala na rovinu.
Stará paní ochotně prozradila, že v našem domě za záhadných a tragických okolností umírají lidé.
„To místo je prokleté. I toho před vámi v něm stihla smrt.“ Měla na mysli zesnulého manžela mladé vdovy. Maminka byla tím zjištěním nemile zaskočená. Otec ji ale uklidňoval, že to jsou jen drby. Matka ale najednou dostala z našeho domu strach.
Pohromy
Pár dní nato upadla matka na schodech. Díkybohu to skončilo jen pohmožděným zápěstím. Otec měl jasno. Určitě zakopla a byla to nešťastná nehoda. Maminka mi však prozradila, že měla pocit, jako by ji někdo ze schodů strčil. Několik dní poté došlo k smutnější tragédii.
Nejprve zmizel náš kocour Miki a krátce nato zemřela andulka. Najednou ležela v kleci mrtvá! A den nato spadl do studny pes Hugo. Málem se utopil, na poslední chvíli jsme ho vylovili.
Miki se objevil až za tři dny a neustále se kolem sebe rozhlížel, jako by cítil nějaké nebezpečí. A hlasitě mňoukal.
O letních prázdninách k nám přijela teta Romana s dětmi. Už za dva dny jeli domů. Na osmiletého Péťu spadlo vosí hnízdo a jen co se vrátili z pohotovosti, vrazila si do nohy rezavý hřebík pětiletá Irenka. A jelo se znovu.
„Vidíte,“ říkal nám každý, koho jsme potkali. V hospodě se nemluvilo o ničem jiném.
Matka se na radu sousedky vypravila za místním farářem. Jedině on jí může poskytnout pravdivé informace a třeba i pomoci. Farář se nejprve zdráhal, ale nakonec se rozvyprávěl. Dům při odsunu Němců proklela jeho majitelka.
Každou rodinu, která se nastěhuje, stihne neštěstí. Vykropit dům svěcenou vodou se ale zdráhal. A tak na den, kdy se slaví Dušičky, přišla k nám domů nějaká senzibilka.
Vyhánění
Maminka raději otce vyhnala do hospody a mě dala na hlídání k sousedce. Co se dělo pak, vím jen z jejího vyprávění. Nejprve z kamenů utvořily kolem domu kruh a pokaždé, když kámen položily na zem, pronesly složité zaříkávadlo.
Pak vešly do domu a udělaly na zemi v každém pokoji kruh ze svíček a opět pronesly zaklínadlo. Nakonec dala ta žena matce amulety, které jsme měli nosit na krku. Otec to odmítl. Druhý den na něj spadl v lese kus stromu. Pak začal amulet nosit taky. Už se nic zlého nestalo.
Anna (64), Sokolov
