Když byly naší dcerce čtyři, začala počítat kvadratické rovnice. Neuvěřitelně snadno a rychle. Trvalo to jen několik dní a pak z ní zase bylo obyčejné dítě.

Upřela na mě své velké oči a zeptala se: „Mami, proč každá pohádka končí dobře?“ Naše dcera Alžběta, které jsme říkali Lily, mi připadala na svůj věk přemoudřelá. Byly jí čtyři.

„Pohádky končí dobře proto, aby děti po nich hezky spaly!“ nic jiného mě nenapadlo.

Zaklapla jsem knihu a dala Lily pusu na dobrou noc. „Nejsem na pohádky už moc velká?“ zeptala se mě ještě dříve, než jsem zhasla její lampu. Tušili jsme s manželem, že máme nadané dítě, ale pak se odehrálo něco, co nás vyděsilo!

Chyba v písemce

Ten večer přišla Lily v pyžamu do kuchyně. Klekla si na židli a podepřela si sevřenými pěstmi bradu. „Opravuješ písemky?“ zeptala se mého manžela, který byl učitelem. „Opravuji!“ odpověděl.

Lily chvíli hleděla na svého otce, jak červenou propiskou zaškrtává chyby a pak začala bosými nožkami klátit.

„Dáváš hodně pětek?“ zeptala se. „Občas nějaká padne. To víš, všichni nejsou chytří jako ty!“ – „Až budu já učitelkou, tak žádné pětky dávat nebudu. Naučím všechny děti na jedničky!“ řekla. „Brepto!“ odpověděl manžel. „Nemáš náhodou už dávno ležet v posteli?“

Ovládala trpaslíky

Lily neodpověděla. Vzala do ruky jednu z prověrek. „Tady je chyba!“ namířila prstem na příklad. „Tady má být trpaslík číslo dvě, ne trpaslík číslo čtyři!“ zvolala. Manžel se podíval na příklad kvadratické rovnice a červená propiska mu spadla z ruky.

Lily měla pravdu. Tu chybu můj manžel přehlédl.

Dcera už uměla počítat do sta a čísla nazývala trpaslíky. „Jak jsi to poznala?“ zvolal manžel, sundal si brýle a hleděl vytřeštěně nejdříve na mě a pak na Lily. „Trpaslíky já ovládám!“ odpověděla dcera a odešla do dětského pokoje.

Druhý den jsme objevili mezi výkresy, které Lily namalovala, řešení několika kvadratických rovnic. Správné.

„Odkud jsi to opsala?“ ptal se manžel, kterému od včerejšího večera leželo v hlavě jen to, jak Lily, čtyřleté děvče, objevilo chybu v řešení kvadratické rovnice. „Odnikud, trpaslíci jsou moji kamarádi – víš to tati?“

Zázrak se nekonal

Manžel přikývl a vzal si papír s řešením rovnic s sebou do kuchyně. Lily si zatím dál kreslila. „Lily, ty jsi úžasná! Víš ty, co jsi dokázala?“ nepřestával se manžel divit, když si papír prozkoumal.

„Trpaslíci mě už nebaví, budu kreslit souhvězdí!“ odpověděla naše dcera a dala se do díla.

Od té doby už Lily nevypočítala žádný příklad! Když jí bylo sedm, dostala návrh na odklad školní docházky. Nedokázala zarecitovat básničku a neseřadila jednotlivá písmena do slov.

Prostě takříkajíc propadla u přijímaček na základní školu. Máme úplně normální dítě. Geniální bylo jen několik dnů. Mozek je ta nejsložitější věc ve vesmíru. Známe ji jen povrchně. Lily se nakonec stala zubařkou!

Věra (61), Liberec