Domů     Moje vnučka rozchod neunesla
Moje vnučka rozchod neunesla
3 minuty čtení

Ambice rodičů mohou být zničující. Dosvědčuje to tragédie, která potkala naši rodinu. Přitom stačilo tak málo a nemuselo se to stát. Jen mít trochu rozumu.

Dcera sedí proti mně, schoulená v křesle. Oči zarudlé od pláče, kruhy pod očima po probdělých nocích. Přesto ani v této chvíli nedokáže vzít část odpovědnosti na sebe. Raději obviňuje profesory, spolužáky, celý svět a nakonec snad i mě.

Ano, cítím svou vinu za to, že jsem nedokázala zabránit katastrofě. Že jsem nedokázala včas zkrotit dceřiny nezdravé ambice.

Chtěla být vždy první

Věrka, moje dcera, byla už jako malá holčička hodně ctižádostivá. Chtěla dělat spoustu věcí a být vždy ve všem nejlepší. Ve škole, v baletu, kam začala chodit, i ve hře na piano.

Sotva zvládla první stupnice na klavíru a pas de deux na baletních špičkách, už se viděla v Národním divadle a ve filharmonii.

Měla jsem to včas zastavit. Myslela jsem si ale tehdy, jako nezkušená matka, že je tento sen pro ni motivací. Bohužel nebyl.

Úspěch nepřicházel

Dcera nebyla úspěšná ani v baletu, ani ve hře na klavír. Dokonce ani ve škole se z ní nestala zrovna premiantka. To však nepřekáželo v tom, aby vystudovala vysokou školu, získala dobré místo a šťastně se vdala. Když se narodila Romanka, zdálo se vše zalité sluncem.

Dril odmalička

Dcera byla obětavá matka, to se musí nechat. Jenže si usmyslela, že to, čeho nedosáhla ona, dosáhne její dcera. Romanka začala chodit na housle a ukázalo se, že má talent. To byl začátek konce. Dcera investovala do houslí i učitelů všechny své finance.

Vozila Romanku po koncertech a na hodiny. Doma jí vyčlenila prostor pro hraní. A Romanka hrála a hrála i několik hodin denně. Nikdo se jí přitom neptal, jestli ji to ještě pořád baví.

Věrka byla přesvědčená, že má doma houslovou virtuosku a patřičně se s tím všude chlubila.

„Mě to nebaví“

Romanka opravdu hrála krásně a sbírala na soutěžích i koncertech jeden úspěch za druhým. Ale za jakou cenu! Neměla žádné dětství. Když ostatní děti po škole běžely hrát si do parku nebo na nějaké zábavné kroužky, ona utíkala honem domů udělat si úkoly. A pak už ji čekalo jen hraní.

Zhruba před rokem, když přišla ke mně na návštěvu, se Romanka najednou zničehonic rozplakala a řekla: „Babi, mě to nebaví. Já už na housle hrát nechci, já chci žít.“

Bylo mi jasné, že se to mámě bojí říct. Bylo to tedy na mně.

Nechtěla vůbec nic slyšet

Věru to hrozně rozčílilo. Brala to jako strašný nevděk. Vždyť ona hraní Romanky všechno obětovala, i manželství. Těmito argumenty držela Romanku v šachu. A tak vnučka hrála a hrála, zatímco její vrstevnice prožívaly první lásky a stále někde randily.

Pak jednou Romanka nepřišla ze školy domů, na housle ten den ani nesáhla a šla na své první rande.

Krutá realita

Byla bláznivě zamilovaná a konečně se matce pokusila vzepřít. Neúspěšně. A tak jednoho dne vnučka zmizela i s houslemi. Hledali ji tři dny. Našli ji oběšenou v lese.

Pod stromem ležely rozšlapané housle a dopis, ve kterém Romanka psala, že právě kvůli nim se s ní rozešel kluk, kterého miluje.

Věra S. (68), Brno

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může