Od mala mi vše vycházelo. Byla jsem vždy nejlepší a nejkrásnější. Vše mě předurčovalo k životu jako v pohádce!

Jenže život není pohádka. Byla jsem zvyklá být středem pozornosti a všichni mi prorokovali hezký a úspěšný život. A ten jsem měla, než jsem potkala svého manžela Marka.

Byl to charismatický amatérský zpěvák, který žil bohémským životem, což mě zpočátku fascinovalo.

Začali jsme spolu chodit a brzy jsem přišla do jiného stavu. Svatba byla dalším logickým krokem. Chtěli ji vlastně víc rodiče a my se podvolili.

Z čeho budeme žít?

Bohužel finanční chod naší domácnosti zůstal na mně a nic se nezměnilo, ani když se nám narodilo druhé dítě. Občas i on někde pracoval, třeba tahal bedny na koncertech, roznášel pivo v hospodě nebo dělal ochranku.

Dotlačila jsem ho alespoň k tomu, aby si udělal řidičák a já mu nemusela dělat šoféra. Přes kamarádku jsem mu nakonec sehnala slušné místo.

Z práce napřed nebyl nadšený, nechtělo se mu vstávat a sedět v kanceláři. Jenže po pár týdnech se těšit začal a já měla radost. Z práce se dokonce vracel čím dál později a šťastný. Když byl podruhé za sebou na víkend pryč, zašla jsem si s kamarádkou na kávu. S tou, která mi pomohla sehnat Markovi práci.

Za odměnu mě vyměnil

Najednou jsem si uvědomila, že i ona by měla být pryč. V tu chvíli mi to došlo! Když jsem na manžela po návratu uhodila, nebránil se. „Promiň, vedle tak dokonalé ženy se to prostě nedá vydržet,“ pokrčil rameny, sbalil pár věcí a odešel.

Zřejmě k nějaké méně dokonalé. Která mu bude tolerovat bohémský život a také ho živit. Za svoji urputnou snahu jsem tak zaplatila manželstvím a od té doby už vím, že méně je někdy více! Příště? Příště si dám pozor!

Milada L. (56), Plzeň