Smrt si pro mého Luďka přišla nečekaně. Bylo to tak rychlé, že jsme byli v koncích. Vypadalo to, že budeme muset jeho podnik prodat.

Když manžel zemřel, byl to šok. Večer se necítil dobře a chtěl se z toho vyspat. Probudil mě v noci: „Vlasto, necítím pravou ruku…“ Okamžitě jsem volala záchranku. Prodělal mozkovou mrtvici. Po pohřbu na mě padla spousta zařizování.

Luděk podnikal a docela se mu dařilo. O chodu firmy a zakázkách jsem nevěděla nic. A synové také ne, nikdy je ta práce nezajímala. Zaměstnanci zatím pokračovali, ale bylo třeba všechno řídit.

A najednou přišla nabídka od Luďkova bývalého kolegy Pepíka, že by firmu koupil.

Chtěl samozřejmě využít situace. Radila jsem se s dětmi. Bylo jim už přes dvacet a měli také do osudu firmy co říct. Překvapila mě jejich reakce, najednou se oba shodli na tom, že bych si měla prodej rozmyslet.

Děti překvapily

Oba chtěli v tátově práci pokračovat. „Kdybychom věděli, kde má táta dokumenty, pustili bychom se do toho,“ shodli se. Táta by z nich měl radost! Blesklo mi hlavou. „Nejdřív bych ale musela najít klíč od trezoru,“ namítla jsem, že tu je komplikace.

Hned druhý den tu byl Pepík zase a očividně na mě tlačil. Argumentovala jsem tím, že to musím probrat s dětmi. Špatně jsem spala, pořád mi to šrotovalo v hlavě. Usnula jsem až nad ránem. A najednou jsem měla neobyčejně živý sen.

Mluvila jsem během hlubokého spánku s Luďkem, který mi říkal: „Neprodávej to, Pepík by tě ošidil. Za ty roky ho dobře znám. Jestli chtějí kluci pokračovat, ať se domluví s Jirkou, stavbyvedoucím, je to slušný člověk.

Všechny dokumenty jsou v trezoru v pracovně, klíč je v dolním šuplíku, úplně vzadu v malém koženém pouzdře…“

Vzbudila jsem se z toho snu a běžela do jeho pracovny. Klíč byl opravdu tam, jak mi Luděk řekl. Otevřela jsem trezor a začala třídit. Na zemi mezi papíry mě našli ráno synové.

Táta by měl radost!

„Zavoláme Jirku,“ oznámila jsem jim radostně. „Poprosím ho, aby firmu zatím vedl. A vy dva se zapracujete. Všechno potřebné je tady,“ ukázala jsem vítězoslavně na šanony. Dnes už naše firma pracuje šest let a vedeme si výborně. O tom, že mi tehdy poradil manžel, kde klíč je, jsem klukům řekla až nedávno.

Vlasta (51), Klatovy