Ať jsem si vybrala v životě partnera jakéhokoli znamení, vždycky to byl lump. Obrátila jsem se na astroložku.

Všude se většinou píše, že Štír je nejstrašnější znamení, žárlivé, mstivé a nebezpečné, zatímco o Lvech se mluví i píše jen v superlativech. Jak jsou velkorysí, zábavní a o své partnerky pečují jako o královnu.

Když jsme si s kamarádkou v mládí našly své životní partnery, měla jsem jasno, že mám navrch.

Ona si totiž vybrala obávaného Štíra a já úžasného Lva. Byla jsem přesvědčená, že se budu mít jako v bavlnce, zatímco Ilonka si užije peklo. Opak se stal ale pravdou.

Její Štír byl ten nejobětavější muž pod sluncem, zabýval se charitou, a dokonce se z něho stal léčitel a slavný člověk.

Můj Lev se válel na gauči u televize a řval, že má hlad, že dávají v televizi děsný program, že mu táhne na záda, že se nedá dýchat, ať vyvětrám. Co jsem doma neudělala, to nebylo. Před lidmi se uměl předvádět, to ano, ale na úkor mě a dětí.

Zatímco Ilona ovdověla a podědila nemalý majetek, já se dramaticky rozváděla a léta splácela dluhy, které manžel nadělal. Říkala jsem si, že se tohle v mém životě snad už znovu nestane. To by mi osud neudělal! S kamarádkou jsme si byly oporou. A pak jsme si našly nové partnery.

Já Rybu, ona Vodnáře. Hned jsem si nastudovala, jaké jsou Ryby soucitné, vnímavé, milují děti a zvířata, zatímco Vodnáři jsou nestálí, pořád někde v luftě. Tentokráte mi to osud vynahradí, říkala jsem si.

Mám být sama?

Opak se stal pravdou. Ryba lhala, nic z toho, co mi řekl, nebyla pravda, a ještě navíc mi zahýbal nejen se sousedkou, ale zkoušel to na každou i v mé rodině. Měl problémy s alkoholem a nakonec i s drogami. Po soužití se Lvem jsem si říkala, že nemůže být hůř.

A bylo! Ilona se svým Vodnářem začala cestovat po světě.

Nakonec si zdokonalila jazyky a našla si skvělé zaměstnání, zatímco já o  své přišla, protože jsem měla nervy nadranc z Ryby. Znovu jsem se rozvedla. Tehdy jsem vyrazila za astroložkou, abych se dozvěděla, že každé znamení má svou negativní a pozitivní podobu. A já si přitahuju tu negativní.

Vlastně mi řekla, že by bylo lepší být raději sama. Tak jsem nejspíš prokletá, možná si to nesu za nějaké své viny v minulém životě. Jak s toho ven? Opravdu mi není přáno být šťastná, nebo aspoň dožít v klidu po boku nějakého normálního, slušného chlapa?

Blanka (57), Sušice