Manžel býval vždycky dříč, nepil a držel se spíš doma. Všechno se ale změnilo v okamžiku, kdy ho po patnácti letech vyhodili z práce.

Už si ani nevzpomínám, kdy jsem byla naposledy šťastná. Poslední roky se plácám v samých problémech a dluzích. Jsem vyčerpaná a zlomená. Lidé se na nás dívají skrz prsty a já stydím jít i do samoobsluhy. Přitom ještě před pár lety bylo vše jinak.

S manželem jsme měli malý rodinný domek se zahrádkou, oba slušnou práci a byli jsme docela šťastní. Pak ale manžel dostal výpověď.

Svou práci miloval

Můj muž byl vždycky trochu pecivál a nikam moc nechodil. Většinu dne trávil v práci – byl truhlářem v jedné firmě. Pracoval tam patnáct let, když přišla ta rána pod pás. Myslel si, že tam vydrží do důchodu, místo toho ale dostal výpověď.

Ten den přišel domů o dost později než jindy a byl z něho cítit alkohol. Bylo mi jasné, že se muselo něco stát. Šel si hned lehnout a druhý den ráno mi řekl, co se stalo. Od té chvíle byl ale jako vyměněný.

Chodil nad ránem

Vždycky jsme byli spořiví, a tak jsem na manžela s hledáním nové práce netlačila. Chtěla jsem, aby si odpočinul a pak se po něčem podíval. Jenže on neměl zájem. Nejprve se utápěl ve své sebelítosti, pak začal chodit s chlapy do baru na pivo. Ani nevím, kde je poznal, co vím, tak žádné přátelé tohoto typu neměl.

Přes den pospával, v noci byl v baru a vracel se nad ránem. Peníze z naší rezervy mizely velmi rychle a já byla nervózní. Jakékoli zmínky o nové práci okamžitě končily hádkou, prásknutím dveří a salvou sprostých slov a výčitek.

„Celej život se dřu a teď, když mám konečně možnost odpočívat, tak mě zase honíš do práce,“ křičel na mě a ještě dodal, že mi vždycky šlo jenom o peníze. Tím se mě vážně dotkl.

Exekuce

Výpis z účtu mi prozradil, že jsme na nule. Všechny úspory byly pryč. Pak někdo zazvonil. U naší branky stáli dva muži s černými deskami a kamerami na bundách. Představili se a uvedli, že jsou z exekutorského úřadu.

Prošli kolem mě a během chůze na mě chrlili informace o manželových dluzích. Napůjčoval si, kde to jen šlo. Nálepkami oblepili vše v domě.

Exekutor mi vysvětlil, že musí zabavit vše, co má hodnotu. „Zabavujeme věci v trojnásobné hodnotě dluhu,“ řekl mi. Připadala jsem si jako ve zlém snu. Později vyšlo najevo, že můj muž po nocích házel peníze do automatů v baru, když došly, půjčil si.

Na splácení ale neměl. V exekuci jsme přišli o všechno, teď žijeme na ubytovně a snažíme se začít znovu.

Andrea (57), Znojmo