Domů     Kvůli automatům jsme přišli o všechno
Kvůli automatům jsme přišli o všechno
3 minuty čtení

Manžel býval vždycky dříč, nepil a držel se spíš doma. Všechno se ale změnilo v okamžiku, kdy ho po patnácti letech vyhodili z práce.

Už si ani nevzpomínám, kdy jsem byla naposledy šťastná. Poslední roky se plácám v samých problémech a dluzích. Jsem vyčerpaná a zlomená. Lidé se na nás dívají skrz prsty a já stydím jít i do samoobsluhy. Přitom ještě před pár lety bylo vše jinak.

S manželem jsme měli malý rodinný domek se zahrádkou, oba slušnou práci a byli jsme docela šťastní. Pak ale manžel dostal výpověď.

Svou práci miloval

Můj muž byl vždycky trochu pecivál a nikam moc nechodil. Většinu dne trávil v práci – byl truhlářem v jedné firmě. Pracoval tam patnáct let, když přišla ta rána pod pás. Myslel si, že tam vydrží do důchodu, místo toho ale dostal výpověď.

Ten den přišel domů o dost později než jindy a byl z něho cítit alkohol. Bylo mi jasné, že se muselo něco stát. Šel si hned lehnout a druhý den ráno mi řekl, co se stalo. Od té chvíle byl ale jako vyměněný.

Chodil nad ránem

Vždycky jsme byli spořiví, a tak jsem na manžela s hledáním nové práce netlačila. Chtěla jsem, aby si odpočinul a pak se po něčem podíval. Jenže on neměl zájem. Nejprve se utápěl ve své sebelítosti, pak začal chodit s chlapy do baru na pivo. Ani nevím, kde je poznal, co vím, tak žádné přátelé tohoto typu neměl.

Přes den pospával, v noci byl v baru a vracel se nad ránem. Peníze z naší rezervy mizely velmi rychle a já byla nervózní. Jakékoli zmínky o nové práci okamžitě končily hádkou, prásknutím dveří a salvou sprostých slov a výčitek.

„Celej život se dřu a teď, když mám konečně možnost odpočívat, tak mě zase honíš do práce,“ křičel na mě a ještě dodal, že mi vždycky šlo jenom o peníze. Tím se mě vážně dotkl.

Exekuce

Výpis z účtu mi prozradil, že jsme na nule. Všechny úspory byly pryč. Pak někdo zazvonil. U naší branky stáli dva muži s černými deskami a kamerami na bundách. Představili se a uvedli, že jsou z exekutorského úřadu.

Prošli kolem mě a během chůze na mě chrlili informace o manželových dluzích. Napůjčoval si, kde to jen šlo. Nálepkami oblepili vše v domě.

Exekutor mi vysvětlil, že musí zabavit vše, co má hodnotu. „Zabavujeme věci v trojnásobné hodnotě dluhu,“ řekl mi. Připadala jsem si jako ve zlém snu. Později vyšlo najevo, že můj muž po nocích házel peníze do automatů v baru, když došly, půjčil si.

Na splácení ale neměl. V exekuci jsme přišli o všechno, teď žijeme na ubytovně a snažíme se začít znovu.

Andrea (57), Znojmo

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.