Kdo nezažil to strašné ponižování a posměch od svého okolí, nikdy nepochopí mou obrovskou radost. Je to, jako bych se znovu narodila. A to doslova.
Už si zkouším třetí kalhoty. Stále ty samé, ale pokaždé v jiné velikosti. Nemůžu se totiž strefit do té správné. Copak já vím, jakou konfekční velikost dnes mám? Stojím bezradně ve zkušební kabince a tečou mi nezadržitelně slzy. Pláču, ale štěstím.
Před dvěma roky jsem totiž stála ve stejné kabince a stejná paní prodavačka mě tak ochotně neobsluhovala. Dívala se na mě s odporem a s chutí mi řekla „Vaši velikost prostě nemáme!“ Bylo v tom úplně všechno a já dostatečně ponížená, s pláčem rychle odešla.
Bývala jsem štíhlá
Jako mladá holka jsem byla štíhlá a s váhou jsem neměla žádné problémy. Nepotřebovala jsem držet všelijaké drastické diety, jako mé spolužačky. Po postavě manekými jsem netoužila. Byla jsem spokojená s tím, co mám. Líbila jsem se sobě i druhým.
Hlavně Martinovi. Mojí velké lásce, se kterou jsme se nakonec vzali.
První kila v těhotenství
Poprvé jsem si svou váhu začala uvědomovat v těhotenství. To jsem nabrala téměř třicet kilo. To mi ale ještě nikdo nezazlíval. A maminka mě dokonce uklidňovala, že to po porodu zase shodím. No, něcokil mi ubylo. Ale už ne všechny.
Balík několika kil navíc mi už ale zůstal natrvalo. A další nemilosrdně přibývala.
Dcera se rozplakala
Když dcera začala chodit do školky byla nadšená. Pak ale jeden den přišla s tím, že už tam nepůjde. Dlouho jsem z ní nemohla dostat, co se stalo. Nakonec se přiznala, že se jí děti smály, že její maminka je jako slon. Tlustá a nemotorná. Pak se rozbrečela.
Musela jsem se s učitelkami domluvit, že budu dceru do školky vodit jen k brance a tam si ji také vyzvedávat. Moje vlastní dítě nechtělo, abych se s ní před dětmi ukazovala. Styděla se za mě!
To mě probralo
Byl to pro mě šok a já se rozhodla zajít k lékaři a začít se svou váhou něco dělat. Dozvěděla jsem se, že jsem obézní, dostala jsem přesný jídelníček a předepsané aktivity. Zatla jsem zuby a začala pomalu hubnout. Kvůli dceři, aby se za mě nestyděla.
Jenže mé odhodlání nevydrželo další ránu, kterou mi tentokrát zasadil můj milovaný manžel.
Už tě nechci
Nějakou dobu jsem už pozorovala, že se manžel chová trochu odtažitě. Ale nejprve jsem se domnívala, že je jen příliš unavený z práce. Jednou, když jsem se k němu tulila, hrubě mě odstrčil. Když jsem chtěla vysvětlení. Dostalo se mi ho.
„S hrochem v posteli spát prostě nemůžu. Je to nechutné.“
Sbalil si svoji peřinu a šel spát do obýváku. Probrečela jsem celou noc. Ale místo toho, aby přitvrdila na dietě, vykašlala se na ni. A začala jsem bohatě zajídat smutek.
Odešel definitivně
Můj manžel mi dával vytrvale najevo,jak se mu hnusím. Byla jsem opravdu na pokraji zoufalství. V pokročile dospělém věku mě zasáhla anorexie. Zkolabovala jsem a skončila v nemocnici.
Když jsem se konečně vrátila domů, byl Martin pryč a na stole ležela žádost o rozvod. Spěchalo to, protože manžel čekal dítě s mladou, krásnou barbínou.
Nic nemá smysl
Připadalo mi,že už v životě nemá smysl. Na ulici jsem měla pocit, že se na mě lidé znechuceně dívají. V tramvaji si odsedávali,jako bych snad byla prašivá nebo zapáchala. Ano, hrozně jsem se potila, ale rozhodně jsem nesmrděla. Byla jsem hrozně nešťastná.
Proto jsem spolykala ty prášky. Naštěstí, dnes už můžu říct naštěstí, mě ještě včas našla dcera.
Je pro co žít
V nemocnici mi vypumpovali žaludek Tak prázdný jsem ho snad ještě nikdy neměla. Byl to zvláštní pocit a já si uvědomila, že ho vážně nemusím neustále něčím plnit. Ještě v nemocnici jsem začala hubnout a pokračovala dál pod lékařským dozorem ještě celý rok.
A povedlo se. Zhubla jsem dvacet kilo. A ještě další mám v plánu. Vím, že teď už to půjde.
Nikdo se za mě nestydí
Můj život se změnil. Vodí s radostí mé dvě vnoučata do školky. Nikdo se jim neposmívá, že mají místo babičky slona. Dokonce tam se mnou nějaký chlapík začal flirtovat. Užívám si své nové postavy. A konečně mohu i koupit nějaké módní hadříky. Od té doby, co jsem se podívala smrti do očí, chci prostě žít naplno.
Věra D. (57), Brno
