Domů     Mám dvacet kilo dole!
Mám dvacet kilo dole!
4 minuty čtení

Kdo nezažil to strašné ponižování a posměch od svého okolí, nikdy nepochopí mou obrovskou radost. Je to, jako bych se znovu narodila. A to doslova.

Už si zkouším třetí kalhoty. Stále ty samé, ale pokaždé v jiné velikosti. Nemůžu se totiž strefit do té správné. Copak já vím, jakou konfekční velikost dnes mám? Stojím bezradně ve zkušební kabince a tečou mi nezadržitelně slzy. Pláču, ale štěstím.

Před dvěma roky jsem totiž stála ve stejné kabince a stejná paní prodavačka mě tak ochotně neobsluhovala. Dívala se na mě s odporem a s chutí mi řekla „Vaši velikost prostě nemáme!“ Bylo v tom úplně všechno a já dostatečně ponížená, s pláčem rychle odešla.

Bývala jsem štíhlá

Jako mladá holka jsem byla štíhlá a s váhou jsem neměla žádné problémy. Nepotřebovala jsem držet všelijaké drastické diety, jako mé spolužačky. Po postavě manekými jsem netoužila. Byla jsem spokojená s tím, co mám. Líbila jsem se sobě i druhým.

Hlavně Martinovi. Mojí velké lásce, se kterou jsme se nakonec vzali.

První kila v těhotenství

Poprvé jsem si svou váhu začala uvědomovat v těhotenství. To jsem nabrala téměř třicet kilo. To mi ale ještě nikdo nezazlíval. A maminka mě dokonce uklidňovala, že to po porodu zase shodím. No, něcokil mi ubylo. Ale už ne všechny.

Balík několika kil navíc mi už ale zůstal natrvalo. A další nemilosrdně přibývala.

Dcera se rozplakala

Když dcera začala chodit do školky byla nadšená. Pak ale jeden den přišla s tím, že už tam nepůjde. Dlouho jsem z ní nemohla dostat, co se stalo. Nakonec se přiznala, že se jí děti smály, že její maminka je jako slon. Tlustá a nemotorná. Pak se rozbrečela.

Musela jsem se s učitelkami domluvit, že budu dceru do školky vodit jen k brance a tam si ji také vyzvedávat. Moje vlastní dítě nechtělo, abych se s ní před dětmi ukazovala. Styděla se za mě!

To mě probralo

Byl to pro mě šok a já se rozhodla zajít k lékaři a začít se svou váhou něco dělat. Dozvěděla jsem se, že jsem obézní, dostala jsem přesný jídelníček a předepsané aktivity. Zatla jsem zuby a začala pomalu hubnout. Kvůli dceři, aby se za mě nestyděla.

Jenže mé odhodlání nevydrželo další ránu, kterou mi tentokrát zasadil můj milovaný manžel.

Už tě nechci

Nějakou dobu jsem už pozorovala, že se manžel chová trochu odtažitě. Ale nejprve jsem se domnívala, že je jen příliš unavený z práce. Jednou, když jsem se k němu tulila, hrubě mě odstrčil. Když jsem chtěla vysvětlení. Dostalo se mi ho.

„S hrochem v posteli spát prostě nemůžu. Je to nechutné.“

Sbalil si svoji peřinu a šel spát do obýváku. Probrečela jsem celou noc. Ale místo toho, aby přitvrdila na dietě, vykašlala se na ni. A začala jsem bohatě zajídat smutek.

Odešel definitivně

Můj manžel mi dával vytrvale najevo,jak se mu hnusím. Byla jsem opravdu na pokraji zoufalství. V pokročile dospělém věku mě zasáhla anorexie. Zkolabovala jsem a skončila v nemocnici.

Když jsem se konečně vrátila domů, byl Martin pryč a na stole ležela žádost o rozvod. Spěchalo to, protože manžel čekal dítě s mladou, krásnou barbínou.

Nic nemá smysl

Připadalo mi,že už v životě nemá smysl. Na ulici jsem měla pocit, že se na mě lidé znechuceně dívají. V tramvaji si odsedávali,jako bych snad byla prašivá nebo zapáchala. Ano, hrozně jsem se potila, ale rozhodně jsem nesmrděla. Byla jsem hrozně nešťastná.

Proto jsem spolykala ty prášky. Naštěstí, dnes už můžu říct naštěstí, mě ještě včas našla dcera.

Je pro co žít

V nemocnici mi vypumpovali žaludek Tak prázdný jsem ho snad ještě nikdy neměla. Byl to zvláštní pocit a já si uvědomila, že ho vážně nemusím neustále něčím plnit. Ještě v nemocnici jsem začala hubnout a pokračovala dál pod lékařským dozorem ještě celý rok.

A povedlo se. Zhubla jsem dvacet kilo. A ještě další mám v plánu. Vím, že teď už to půjde.

Nikdo se za mě nestydí

Můj život se změnil. Vodí s radostí mé dvě vnoučata do školky. Nikdo se jim neposmívá, že mají místo babičky slona. Dokonce tam se mnou nějaký chlapík začal flirtovat. Užívám si své nové postavy. A konečně mohu i koupit nějaké módní hadříky. Od té doby, co jsem se podívala smrti do očí, chci prostě žít naplno.

Věra D. (57), Brno

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.