Žili jsme spolu spořádaně osm nádherných let. Mezitím jsme si opravili dům, užili božské dovolené a cílili jsme víc na zážitky než na založení rodiny, což byla možná chyba.

Teď je možná na vše pozdě. I když se zdá, že můj kdysi rozlítaný přítel by rád začal hnízdit, a nemyslí na nic jiného než na založení rodiny a na děti, já jeho touhu nesdílím. Mohla bych být šťastná, ale nejsem.

Vztah kolabuje a milování, minimálně z mé strany, je za trest. Zřejmě i díky nevěře. Přišla jsem na to ale pozdě.

Když se vrátím ve vzpomínkách do období, kdy jsem věřila, že je všechno zalité sluncem, myslela jsem si, že jsem našla, co jsem si vždycky tak moc přála.

Byla jsem neskutečně nadšená tím, jaký můj přítel Radovan je, jak se chová a jaké se mu v hlavě rodí fascinující plány a vize. Prostě jsem měla růžové brýle se vším všudy.

Svatba ho nezajímala

Jenomže čas běžel a syté barvy naší lásky bledly. Začínala jsem postupně vnímat realitu. Přicházely starosti, bolavé životní zkušenosti napáchaly také své a svatba byla pořád jaksi na druhé koleji, i když já si ji strašně přála.

Pro mého milého ale nebyla tak důležitá, aby ji kvůli mně řešil. Byla podle něj jen obyčejný cár papíru, který ke štěstí vůbec nepotřebujeme. Kdyby bylo po jeho, manželskou instituci by ignoroval.

Nechápala jsem, že si mě za tu dobu ještě vlastně nikdy nechtěl vzít. Vlastně to nechápal nikdo, ani jeho máti a moje rodina už vůbec ne.

Na jakékoliv naléhání ale Radovan vždy reagoval jen vtipem a mávnutím ruky s tím, že jsou na světě důležitější věci a že kdo si počká, ten se dočká.

Pohádka nepřišla!

Když jsme se konečně jednu zimu domluvili, že se na jaře vezmeme, vše jsem měla dokonale promyšlené. Když už byly rozeslané i pozvánky, věřila jsem, že nic nemůže zkazit mé štěstí. To jsem se pletla.

Rekonstruovali jsme v té době další část našeho společného domu. A oprava rozvodů překročila dvojnásobně rozpočet. Rázem jsme byli ve finanční tísni. Hotová práce se zaplatit musela a drahý přišel se spásnou myšlenkou, že svatbu odložíme.

Napřed jsem vůbec nemohla uvěřit, že to vůbec navrhl. Termín svatby byl už za měsíc a půl. Samozřejmě jsem chápala důvody, které ho k tomu vedly, ale nechtěla jsem se s tím smířit. Jak ale Radovan řekl, tak se taky stalo a svatba se nekonala.

Oprava se zaplatit musela a na svatbu si můj budoucí manžel jednoduše odmítl půjčovat peníze. Vždyť o co jde? Vezmeme se za rok.

Bylo mi hrozně

Polykala jsem slzy na litry až se o mě rodiče i kamarádky začínali bát. Až na Radovana, ten nad tím zase jen mávl rukou. Víc ho zajímalo naše bydlení než já. Ale já se cítila podvedená a zraněná.

Možná jsem se chovala jako malá holka, ale nemohla jsem si prostě pomoci. Tehdy jsem si vyšla s kamarádkou na víno, abych přišla na jiné myšlenky a přisedl si k nám moc milý mužský.

Na první pohled obyčejný, ale slovo dalo slovo a já pocítila doposud neznámou vlnu vzrušení. Radovanovi to v sexu poslední dobou dvakrát nešlo. Zato, jak jsem později večer zjistila, Petrovi to šlo na jedničku.

Své zraněné já jsem si léčila v Petrově náručí a myslela jsem si, že si tohle všechno můj „skoro“ manžel zaslouží. Chtěla jsem se mstít. Jenže naše schůzky se začaly stávat pravidelnější a já do toho začínala padat. Vlastně jsem už na nic jiného než na Petra nemyslela.

Milenec děti nechce

Petr je rozvedený a má tři děti ve střídavé péči. Ani to mi nezabránilo zamilovat se jak nikdy dřív. Horší je, že svého partnera začínám nenávidět čím dál víc. Zatímco s ním doma spím, trpím a myslím jen na milování s tím druhým.

Radovan se přitom snaží a snad aby mi vynahradil zkaženou svatbu, začal dokonce plánovat miminko a také se o něj i snažit. Já ale chci napřed svatbu a vše jak má být! Samozřejmě, že stále užívám antikoncepci, takže jeho snahy jsou neškodné.

Navíc to došlo už tak daleko, že mě sex doma dokonce začal bolet a začínám z něho mít strach. A jediné nač myslím je, aby mě miloval Petr.

On mě chce, já jeho ne

Chtěla jsem původně vytrestat svého „budoucího manžela“ a místo toho jsem v pasti já a nejspíš zůstanu sama. Trápím se láskou k milenci, který mě ale na víc než pobavení nechce a právoplatný partner je posedlý touhou po miminku, kterou já s ním nesdílím.

Ani jeden vztah, jak se zdá, nemá budoucnost. A na dítě už mohu zapomenout. Nevím jak dál. Petr nemá o další vztah rozhodně zájem. Dnes už vím, že hra s city se nevyplácí, protože bolí jako čert! Teď platím za špatná rozhodnutí a jsem v pasti!

Petra V. (55), Prachatice