Život si pro mě připravil nejedno překvapení. Ale to, co mě potkalo v naší rodině mě opravdu úplně ohromilo.

Monika se ještě jednou otočila a zamávala mi do okna. Vyrostla z ní opravdu hezká slečna. Hodná, chytrá a milá holka. Nikoho by už dnes nenapadlo, že to tak nebylo vždy. Docela dost jsme se spolu v jedné chvíli zápasily. Ale bylo to pochopitelné, vzhledem k situaci.

Moje malá sestřička

Když mi bylo deset let, narodila se našim Marika, moje mladší sestřička. Byla jsem z miminka nadšená. Odložila jsem panenky s kočárkem a věnovala veškerou svou pozornost živé panence a vozila ji v kočárku pyšně po parku. Kamarádky mi moji roztomilou sestřičku záviděly.

Důvěrné přítelkyně

Když Marika trochu povyrostla, stala jsem se její starší sestrou, ochranářkou, rádkyní i důvěrnou vrbou. Vždycky jsme si moc dobře rozuměly. Marika měla dost náročnou pubertu, ale společnými silami jsme ji zvládly.

Udělala jsem si na ni vždy čas, i když můj život se neubíral právě tím směrem, kterým jsem si představovala.

Násilník a darebák

Zamilovala jsem se totiž do nepravého muže. Okouzlil mě sympatický drsňák. Tedy takového jsem ho alespoň zpočátku viděla svýma zamilovanýma očima.

Jenže teprve v momentě, kdy jsme se s Michalem sestěhovali a začali mluvit o svatbě, začala jsem se postupně seznamovat s jeho skutečnou povahou. Najednou z něj byl docela obyčejný hrubián, který nešel daleko pro nějaké to ostřejší slovo ani pro vyhrožování. Začala jsem se ho bát, ale nevěděla jsem, jak ho dostat ze svého bytu.

Sestra chystala svatbu

V té době už má malá sestřička dospěla a našla si přítele Oldřicha. Seznámili jsme se. Snažil se na mě udělat dobrý dojem, věděl, že mám na svou sestru vliv. Nebyl mi nesympatický, ale zaujala jsem vůči němu neutrální postoj. Hlavně, že se líbí Marice.

Pomohl mi Oldřich

Těšila jsem se na jejich svatbu, kam jsem měla jít sestřičce za svědka. Jenže těsně před svatbou mě při jednom konfliktu doma fyzicky napadl Michal. Utekla jsem před ním k Marice. Když Oldřich slyšel, co se stalo, šel se mnou domů a Michala vyprovodil ven.

Nevím, co si na ulici všechno řekli, ale Michal byl najednou jako beránek. A do týdne se ode mne odstěhoval.

Život šel dál

Zůstala jsem sama, ale naštěstí Marika se vdala, byla šťastná a brzy se jí narodila Monička, moje neteř. Sama jsem děti neměla, a tak jsem jí s dcerkou pomáhala, jak jen to šlo.

Byly to krásné roky, které ale velice rychle utíkaly, aniž by nás připravily na to, co bude následovat. Začalo to úplně nenápadně a nikdo tehdy netušil, jak krutý bude osud.

To nic nebude

Když si Marika nahmatala malou bulku, nezpanikařila. Věřili jsme, že to bude všechno v pohodě. Nebylo. Od té chvíle začal sestřin boj na život a na smrt. Trval nekonečně dlouhých pět let. Pět let plných bolesti naděje a beznaděje. Bezmoc nás všechny drtila.

Když už bylo naprosto jasné, že Marika svůj boj prohrává, musela jsem jí slíbit, že se o Oldřicha a malou Moniku postarám. Vysloveně chtěla, abychom se s Oldřichem vzali. Přišlo mi to nemožné, ale musela jsem jí to slíbit. Stejně tak Oldřich.

Svatba do roka

Sestra umřela, bylo jí dvaatřicet. Mé neteři osm let. Celý první rok jsem se o bývalou domácnost mé sestry starala na dálku. Nebylo to vůbec jednoduché. Monička byla z celé situace v těžkém šoku a depresi. Mě naprosto odmítala.

Chtěla mě poslouchat, nemluvila se mnou. Zazlívala mi, že já žiju a její máma ne. Bylo to těžké období. S Oldřichem jsme chtěli splnit poslední sestřino přání, ale zdálo se nám to nemožné. Nakonec ale přece jen svatba rok po pohřbu konala.

Hledali jsme k sobě cestu

Situace se postupně zklidňovala. Monika si na mě začala zvykat. S Oldřichem jsme konečně měli trochu času, abychom se doopravdy poznali. Vzájemně jsme začali objevovat své dobré i špatné stránky.

A i když jsem si myslela, že to není možné, teprve nyní jsem se do Oldřicha postupně zamilovávala. Zní to divně, ale je to tak.

Dal mi tolik štěstí

S Oldřichem jsme už čtrnáct krásných let plných lásky, porozumění a radosti. Teprve s ním jsem poznala opravdovou lásku. Můj život dostal smysl. Z Moniky je dospělá žena. Moje sestra by byla spokojená.

Lenka M. (58), Opava