Domů     Záhadné světlo přineslo naději
Záhadné světlo přineslo naději
3 minuty čtení

V kritické chvíli, kdy mi šlo už o holý život, mi na pomoc přispěchaly dobré síly.

K této příhodě došlo už velice dávno. Před několika lety mi ujel poslední autobus, kterým jsem se chtěla vrátit domů. Byla jsem na návštěvě u jedné známé v sousední vesnici. Vracet k ní jsem se nechtěla, známá beztak neměla auto a nepomohla by mi. Mohla jsem zavolat synovi, ale ten bydlel daleko a já ho nechtěla obtěžovat.

Noční návrat domů

Další možností bylo jet jiným spojem, vystoupit na rozcestí a ujít asi tři kilometry pěšky do naší vesnice.Vždy jsem měla pro strach uděláno, takže jsem se putování noční krajinou po polní cestě nebála a rozhodla jsem se tudíž pro tuto variantu.

Když mě autobus vysadil na zastávce, byla už naprostá tma. Tou cestou jsem už hodně dlouho nešla, a když jsem vystoupila do úplné tmy, přece jen jsem se necítila úplně v bezpečí. Dokonce mi přejel mráz po zádech.

Hrůzu nahánějící kroky

Kráčela jsem potmě asi pět minut, když se najednou blízko mě ozval nějaký podivný zvuk. Zastavila jsem se a zaposlouchala. Ze tmy se ke mně blížily nějaké kroky. Nejprve jsem se snažila uklidnit, že je to možná jen nějaké zvíře.

Pak se ale ozval mužský hlas a já věděla, že jsem v nebezpečí! Netušila jsem, jestli neznámý muž o mně ví. Nacházel se ale hodně blízko a bylo jen otázkou času, kdy mě objeví.

Ochromená strachem

Dala jsem se do běhu. Utíkala jsem jako o život. Slyšela jsem, jak kroky míří za mnou. Chtělo se mi křičet, ale nevydala jsem ze sebe ani hlásku. Měla jsem hrdlo úplně stažené strachem!V duchu jsem si začala malovat nejhorší scénář:

že mě pronásleduje nějaký násilník nebo vrah, a že mě moje noční cesta bude stát život. Pak jsem náhle před sebou spatřila podivné ostré světlo.

Zahnalo ho pryč

Mojí první myšlenkou bylo, že je to policejní baterka, ale to byl samozřejmě nesmysl. Světlo rychle blikalo mým směrem a pak se zase vzdalovalo. Pochopila jsem, že mi ukazuje cestu. Následovala jsem ho. Konec konců jsem neměla co ztratit.

Světlo mě zavedlo ke starému stromu, který jsem dobře znala. Tam jsem zjistila, že muž mě nepřestal pronásledovat. Světlo však na něho začalo nalétávat a postava se dala na útěk.

Vysvětlení jsem nenašla

Zůstala jsem v úkrytu ještě dlouho, než jsem se odvážila vylézt ven a dojít zbytek cesty domů. Záhadné blikající světlo mě dál doprovázelo a vytratilo se až u našeho domu. Zmizelo zkrátka stejně záhadně jako se objevilo.

Dodnes nevím, co to bylo, ale jsem přesvědčená, že se jednalo o nějaké dobré síly, které mi tehdy nejspíš zachránily život.

Vladimíra O. (63), České Budějovice

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.