Domů     Kvůli Ronimu žije dál
Kvůli Ronimu žije dál
2 minuty čtení

Moje nešťastná vážně nemocná dcera už svůj život pomalu vzdala. Pak jsme dostali s manželem dobrý nápad a přivedli jí do života Roniho.

Marika sedí na zahradě ve svém invalidním vozíku a na jejím klíně je schoulený její nový, věrný kamarád. Vidím svoji dceru se zase po dlouhé době usmívat. Hladí rukou pejska a rozhlíží se vesele po okolí. Pryč je její nedávná apatie a doufejme, že i všechny zlé a nebezpečné myšlenky.

Těžký život

Marika se narodila jako zdravé dítě. Bohužel u ní později propuklo vážné onemocnění a ona stále více chřadla. Naučila se žít na vozíku. Mozek jí funguje bezvadně. Vystudovala vysokou školu, našla si práci. Nakonec měla i přítele, osamostatnila se.

Pak se ale její stav začal zhoršovat a když jí navíc zemřel její milovaný přítel, propadla se kamsi do temnot, odkud nehodlala snad nikdy vyjít.

Šla bydlet k nám

Vzali jsme si s manželem Mariku k sobě. Jenže ona o naši společnost vůbec nestála. Přestal ji bavit život. Nechtěla už snášet bolesti a beznaděj. Proto se také v naší nepřítomnosti pokusila o sebevraždu. Naštěstí jsme se domů vrátili včas.

Odvezla ji sanitka a my zoufale přemýšleli, co bude dál, až se dcera vrátí z nemocnice.

Skvělý manželův nápad

V den, kdy se měla Marika vrátit, manžel náhle někam zmizel s tajuplným výrazem. Vrátil se právě ve chvíli, kdy dceru přijela. Z pod bundy vytáhl něco malého, teplého a položil to dceři do klína. Ta se chvíli překvapeně dívala na vrnící klubíčko.

A pak se rozesmála a vzala psí miminko do ruky. Od té chvíle se z nich stali nerozluční parťáci. Nikdy by mě nenapadlo, že takové mrňavé zvířátko dokáže tak pozitivně ovlivnit psychiku člověka. Marika má zase chuť žít a bojovat s nepřízní osudu.

Veronika Z. (71), Třebíč

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která