Barák, kam jsem se přestěhovala, působil trochu strašidelně a tajuplně. A nakonec budil i skutečnou hrůzu!

S Tondou jsme byli svoji téměř patnáct let. Myslela jsem si, že spolu i zestárneme. Když mi před pár lety oznámil, že si našel jinou, mladší, ženu, byl to pro mě obrovský šok. Rozvod následoval pár měsíců poté.

Rozvod a stěhování

Když bylo rozvodové stání za námi, musela jsem řešit i nové bydlení a stěhování. Nezůstalo jen u jednoho – ten správný byt jsem našla až napotřetí. Nacházel se ve staré zástavbě, v domě z první republiky.

Dosud jsem byla zvyklá na panelákové byty, takže tohle pro mě byla změna, o jaké jsem vždycky snila.

Dům jako z hororu

K dvoupokojovému bytu, který se nacházel v prvním patře, patřil i sklep. Celý dům působil velmi tajemně, jako z nějakého strašidelného filmu. Kdykoliv jsem šla do sklepa, kam jsem si uložila všechno, co se mi nevešlo do bytu, mrazilo mě v zádech.

Chodba byla sice osvětlená, ale prostředí bylo tmavé a schody dolů pak budily dojem, jako by člověk sestupoval někam do hrobky. Já jsem však nikdy nepatřila k bojácným typům, takže se mi takové starobylé a zneklidňující prostředí líbilo. Jenže pak se začaly dít věci, které se nedaly vysvětlit běžným rozumem.

Nejprve zmizel stolek

Sklepní kóje byla dostatečně rozsáhlá a já jsem chtěla mít ve svém menším bytě dostatek prostoru, takže jsem tam uložila i nějaký nábytek, spoustu knih a nějaké další věci, co mi zbyly z předchozího bydlení.

Byla jsem si stoprocentně jistá, že je tam i malý noční stolek, který potřeboval opravu. Věděla jsem to proto, že právě o tenhle stolek jsem se tam dole ve sklepě pořádně uhodila. Když jsem ho ale za několik týdnů hledala, byl pryč.

Prohledala jsem celý svůj sklep, ale po stolku nebylo ani památky. Pomyslela jsem si něco o zlodějích, i když jsem nechápala, k čemu by jim takový starý stolek byl. Pokud už se tam někdo vloupal, mohl si odnést jiné, cennější věci. Každopádně jsem ale pro jistotu nechala vyměnit zámek u dveří do sklepa.

Kniha nebyla k nalezení

Zanedlouho jsem hledala jednu knížku, velkou tlustou encyklopedii. A to mě postavilo před další velkou záhadu: kniha totiž nebyla nikde k nalezení. To už mi začalo připadat, že ve sklepě asi straší.

Samozřejmě jsem si tenhle názor nechala pro sebe, abych se nezesměšnila. V následujících týdnech jsem ale marně hledala další a další věci. Zmátlo mě to a trochu vystrašilo. Nechápala jsem, co se to ve sklepě děje.

Pověděla jsem vše bratranci

S ostatními obyvateli domu jsem zatím nebyla natolik spřátelená, abych se jich vyptávala, zda nemají podobnou zkušenost. A také jsem se bála, aby si třeba nemysleli, že někoho z nich podezírám z krádeží. První, komu jsem se svěřila, byl můj bratranec Marek.

U toho jsem měla jistotu, že se mi nebude posmívat, protože tajemství a záhady patřily k jeho koníčkům. Už jako malý kluk se zajímal o různé nadpřirozené jevy, a tak jsem si byla jistá, že i tato tajemná záhada ho zcela určitě zaujme.

Na nic nepřišel

Když jsem s ním o tom mluvila po telefonu, napadlo ho, že do sklepa třeba vede tajná chodba, o které nevím. Stejně ale neměl tušení, proč by někdo odnášel uskladněné staré věci, co spolu ani nijak nesouvisejí.

Následující víkend za mnou bratranec přijel na návštěvu a důkladně si sklep prohlédl. Byla jsem ráda, že mi věří, protože jsem vlastně neměla žádné důkazy, že se tam ty ztracené věci skutečně nacházely. Ale ani on neměl pro tyto záhady žádné rozumné vysvětlení.

Sousedé se rozpovídali

Než mě Marek navštívil podruhé, ztratily se nějaké další knihy, lampička po mé pratetě a jeden stoleček pod květiny. Na rozdíl ode mě se však bratranec nebál promluvit s lidmi v domě. Díky tomu se dozvěděl věci, které působily tajemně až hrůzyplně.

Kdysi dávno prý v domě žil starý mág, u něhož se scházela podivná společnost. Pořádali různé seance, šeptalo se prý i něco o obětních rituálech.

Tehdy byly podzemní prostory domu uspořádány jinak, ale podle plánu, který nám ukázal starý domovník, probíhaly seance právě v místě, kde se dnes nacházel můj sklep.

Očistný rituál

Měla jsem z toho zjištění docela nepříjemné pocity a nemohla jsem klidně spát. Marek mi proto poradil, abych sklep nechala vysvětit nějakým knězem, pak by prý byl celý prostor očištěný a už by se tam žádné záhady neměly odehrávat.

Přišlo mi to sice poněkud absurdní, ale poslechla jsem ho. Přišel důvěryhodně vypadající mladý kněz a provedl obřad vysvěcení. Musím to zaťukat, ale od té doby ve sklepě panuje klid a už nikdy nic nezmizelo. Ale ty věci, které se předtím ztratily, se už nikdy neobjevily!

Simona T. (58), České Budějovice