S manželem to bylo těžké. Byl moc přísný, děti se ho bály a já vlastně taky. Až si ho jednou vyhlídl na ulici čert. Když jsme tátu nedali, přišel k nám domů v noci i s pytlem.

Honza byl velký ochránce starých lidí a opuštěných zvířat, nikdo se nedivil, když se z něho stal policista. Byla jsem na něj tak hrdá, když jsem si ho brala. Říkala jsem si, že mám toho nejúžasnějšího muže na světě. Jenže čas se mění a lidi s ním.

Z Honzy se stal arogantní člověk, dával svému okolí najevo, že on je ten nejlepší, má ve všem pravdu a ostatní jsou potenciální lumpové s jednou nohou ve vězení. Naše děti se rozhodl vychovávat přísně.

Náš domov, který jsem toužila mít plný hřejivé lásky, se stal vojenskou základnou. I když jsem svého muže milovala, ulevilo se mi, když doma nebyl, a děti brečely ve školce, když jsem si pro ně přišla, že domů nechtějí.

Hurá do ulic za čerty!

Na Mikuláše jsme k nám nikdy žádného čerta s andělem nezvali, měli jsme to zakázané, protože tyhle hloupé tradice nehodlal živitel rodiny podporovat. Tak jsme ten večer trávily, jako by to byl jakýkoliv všední den.

Ten rok měl manžel službu, a my se radovaly, jak tajně vyběhneme do ulic a budeme si užívat zakázaného ovoce. Nakoupila jsem dárečky a jakmile se setmělo, vyrazily jsme. Vydaly jsme do míst, kde hrozilo nejméně, že by nás tatínek objevil.

I tak se mi u každého kolemjedoucího auta zatajil dech, jestli to není policejní auto. Krásně jsme si ten večer užily, už jsme byly před naším domem, když nás zastavila skupinka mladých v kostýmech. Pobízela jsem děti, jako bych tušila blížící se nebezpečí.

A najednou vidím jako v děsivém a snu, jak u nás zastavuje auto a z něho vylézá manžel v uniformě.

Zbyla po něm síra

Pustil se do nás všech. V oknech našeho paneláku se objevili zvědavci. Až najednou, uprostřed manželova monologu, se mezi námi objevil čert tak děsivý, že by krampusové zbledli závistí. Zkoprněli jsme všichni, i manžel.

Čert, který smrděl sírou a kouřem, zachroptěl Honzovi do obličeje a zapíchl do něho své rudé oči. „Občanku!“ vzpamatoval se manžel ve službě, čert ho ale chytl drápy za krk a zatřásl jím.

„Přijdu si pro tebe!“ zasyčel, přetáhl řetězem policejní auto a belhal se pryč. Přísahala bych, že se ve tmě po několika krocích rozplynul. Můj muž skočil do auta a vyrazil směrem, kde čerta viděl naposledy. Jak se později přiznal, hledali ho s kolegou marně.

Děsivá noční můra

Druhý den si na nás Honza vylil vztek. Když večer konečně usnul, děkovala jsem bohu, že mě nechá spát aspoň dvě hodiny, než se zase vzbudí a bude pokračovat v hádce. Jen co jsem zabrala, probudilo mě, jak sebou Honza v posteli hází. Něco se mu zdá!

Manžel se s někým pral jako o život, a přitom vykřikoval: „Au, to bolí! Já už budu hodný! Nechci do pytle!“

Dalo mi velkou práci probrat ho z té noční můry. Když konečně přišel k sobě, seděl nehnutě na posteli a zíral před sebe. Následující den se tvářil jako oukropeček a hrozně si stěžoval na záda. Byly samé podlitiny, jako by ho někdo seřezal.

Málem mi ho bylo líto. Nikdy mi neprozradil, co se mu tu noc zdálo, ale službu si od té doby na Mikuláše už nikdy nevzal.

Marie (69), Plzeň