Domů     Na fotografiích byl muž v kápi
Na fotografiích byl muž v kápi
3 minuty čtení

Nejsme schopni vidět všechno, co nás obklopuje. Některé věci se objeví, když se podíváme na svět prostřednictvím fotoaparátu.

Celý život jsem ráda fotila. Nejčastěji jsem k tomu měla příležitost při různých rodinných oslavách nebo výletech. Focení přírody mě obzvlášť bavilo. Krásná scenérie a tolik barev, především na podzim.

Na výlety jsme často jezdili s rodiči, když jsem byla malá holka, později s kamarádkami ze střední a vysoké školy, a nakonec jsem tuto tradici zavedla i ve svém manželství.

Vlastně to nedalo ani moc práce, protože Roman, můj muž, měl podobnou toulavou povahu jako já.

Kaplička u silnice

Jednoho dne se nám stala podivná příhoda, ze které mi dodnes běhá mráz po zádech. Bylo to v roce 1985. V té době už byly naše děti skoro dospělé, přesto se nám je občas podařilo přesvědčit k nějakému společnému výletu.

Pamatuji si přesně to datum – byl to 20. červen. Vraceli jsme se autem domů a mně se zalíbila malá kaplička na kraji pole. Chtěla jsem si tam své blízké vyfotit, a tak jsem požádala Romana, aby u krajnice zastavil.

Tajemný muž

Udělala jsem několik snímků své rodiny, a pak jsem si vyfotila i kapličku samotnou. Fotila jsem na klasický černobílý film, protože jsem ho měla radši. Proto jsem až doma, po vyvolání snímků, zjistila něco strašně podivného.

Jak na obrázcích dětí a manžela, tak na fotkách samotné kapličky tam byl někdo, kdo tam nepatřil – úplně cizí postava s kápí na hlavě!

Výlet jsme zopakovali

Ten objev mě vyděsil. Nemohl to být ničí žert, vždyť jsme na tom místě byli opravdu jen my a nikoho jiného jste tam neviděli! Nechtěla jsem záhadou zatěžovat syna nebo dceru, ale manželovi jsem snímky ukázala.

Považoval je nejdřív za nějaký můj vtip nebo fotomontáž, když jsem ho ale ujistila, že o nic takového se nejedná, zmocnil se ho stejný neklid jako mě.

Velká záhada

Týden nato jsme si s Romanem k té kapličce udělali znovu výlet. Opět jsem tam vyfotila několik snímků, ale při vyvolání už na těch nových žádná cizí postava nebyla.

Nechápala jsem, jak je to možné, ale jelikož jsem neznala nikoho, kdo by se zajímal o nadpřirozené věci a také v té době nebyl internet, tak nebylo s kým se poradit. Celá ta nepříjemná záležitost tedy zůstala nevysvětleným tajemstvím.

Po fotkách se slehla zem

Až po mnoha letech, v roce 2012 jsem se rozhodla navštívit jednoho esoterika. Když jsem ale hledala fotky z onoho červnového dne, nikde jsem je nenašla. Ani negativ. A tak k první záhadě přibyla ještě druhá. Obávám se, že na své otázky už nikdy odpověď nenajdu.

Marcela D. (62), Chomutov

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.