Nebojácnému manželovi konečně naskočila husí kůže Zaměstnání ho jednou spolu s kolegy zavedlo na zámek. Z práce je vyrušil tamní přízrak.

Můj muž je vědec a tajemným jevům nevěří. Před mnoha lety však společně s kolegy pracovali na zámku poblíž Doks. Tři vážení historici. Jedním z nich byl můj manžel.

Všichni tři byli velmi racionálního založení, na duchy, ani jiné nadpřirozené síly či jevy nevěřili.

Vyrušil je tichý zpěv

Jejich úkolem bylo připravit rozsáhlou sbírku dokumentů. Na zámku bydlel pouze správce s rodinou a historikové tam denně dojížděli. Když tak jednou seděli nad svými papíry, byli náhle vyrušeni dětským hláskem.

Sálem jim před očima hopkala holčička a za zpěvu jakési písničky tančila směrem ke dveřím protější místnosti, kde zmizela. Zpěv byl ještě chvíli slyšet, pak utichl.

Brzy nato přišel správce a historici jej informovali, že tu právě protančila jeho dcera do vedlejší místnosti. Správce se podivil, protože před chvílí viděl svou dcerku na procházce s ostatními dětmi mateřské školy, a jiné děti neměl.

Slehla se po ní zem

Všichni se šli podívat. Vedlejší místnost byla posledním sálem zámeckého křídla. Sál byl prázdný. Nevedl z něj žádný jiný východ. Jedině snad pták by mohlo odlétnout otevřeným oknem. Manžel a jeho kolegové marně dívenku hledali. Zmizela.

Správce odešel a tři vědci se zamysleli. Přece nemohli mít všichni najednou stejnou halucinaci?

Snažili se záhadě přijít na kloub

Jak tak usilovně přemýšleli, začaly jim docházet další podivné skutečnosti. Vždyť ta malá tanečnice vůbec neotevřela dveře! Vždyť ona prošla skrz zdí! A dále – ty její šaty? Vypadaly jako nějaký kroj.

Historici si začali sdělovat detaily, kterých si na malé dívence všimli. A o slovech písničky se všichni shodli, že to rozhodně nebyla dnešní čeština. Viděli snad přízrak?

Zážitek jim nedal spát

Ten den už nic neudělali. Nasedli do auta a rozjeli se do knihovny, kde strávili tři hodiny. V dokumentech o zámku objevili zmínku o tragické smrti šestileté dcerky purkrabího. Její podobiznu však nikde nenalezli.

Celý večer manžel přemýšlel o nevšedním zážitku. Nemohl se smířit s tím, že by viděl něco nadpřirozeného. A stejně tak i jeho kolegové.

Záhadný obrázek

Ráno vyrazili do zámku s tím, že to musel být nějaký sluchový a optický klam. Stín a k tomu zvuk, který se jevil jako zpěv. Jaké však bylo jejich překvapení, když na jednom z papírů našly dětskou kresbu.

Byla na ní žena v dlouhých šatech a holčička podobná včerejšímu přeludu. Ani v tomto případě neměl správce tušení, kde se kresba v sále vzala. Jeho dcera to prý rozhodně nemalovala.

A tak poselství, které chtěl duch malé holčičky po tři sta letech předat, zůstalo zahaleno tajemstvím.

Jaroslava L. (70), České Budějovice