Domů     Chtěla se ještě rozloučit
Chtěla se ještě rozloučit
2 minuty čtení

Každý, kdo měl někdy doma čtyřnohého kamaráda, pochopí, že je to vlastně právoplatný člen rodiny. Jeho odchod každého zasáhne.

Veterinářka odložila fonendoskop a něžně naší Micinku pohladila. Pak se mi dlouze zadívala do očí. Bylo mi jasné, co ten pohled znamená. Pouť naší kočičky se blíží k cíli. A není šance to změnit.

Můžeme ji prý ale nechat odejít přirozenou cestou, protože nebude mít bolesti. Vzala jsem ten teplý uzlíček do náruče a vydala se na cestu domů.

Vybrala si nás

Hlavou i letěly vzpomínky, jak jsme si kdysi šli vybrat koťátko k sousedce. Z dvanácti koťat právě Micinka jako první se s námi šla přivítat a už nás nespustila z očí. Od samého začátku byla velice přítulná a hodná. Doma nám nikdy nic neničila.

Byla to taková šibalka, která si ráda hrála a dělala si ze „svých“ lidí tak trochu legraci.

Dva dny plné hrůzy

Před pár lety se nám Micinka ztratila. Byli jsme na chatě. Ona nebyla zvyklá běhat ve volné přírodě a ani se tam sama nehrnula. Přesto vyběhla nepozorovaně ven a už se nevrátila. Věděla jsem, že ji mohou potrhat místní psi i vesnické kočky nebo přejet auto.

Hledali jsme, dvě noci jsem prakticky nespala. Ráno jsme ji pak našli za dveřmi. Špinavou, s natrženým ouškem, vyděšenou, ale živou. Nikdy už takové dobrodružství neopakovala.

Počkala na mě

Včera ráno jsem musela narychlo odjet z domu Micinka byla klidná, ale já měla o ni velkou starost. Říkala jsem si, že nemůže umřít sama. To by nebylo fér. Proto jsem ji řekla. „Micko, počkej na mě.

Jsem tu za chvíli.“ Přijela jsem, jak nejrychleji to šlo zpátky. Bylo jasné, že nadešel čas, abychom se s naší kočičkou po osmnácti letech společného života rozloučili. Vzala jsme Micinku na klín a chytla ji za packu.

Dívala se na mě svýma krásnýma očima klidným pohledem. Splnila úkol, počkala na mě. Pak packa v mé dlani povolila a Micinka vydechla naposled. Už nikdy žádná jiná kočička nebude jako ona.

Tereza M. (63), Poděbrady

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud