Dělat dobré skutky se mi nevyplatilo. Ze souseda, který dělal chudáčka a nechal si ode mě posluhovat, se vyklubal pěkný lotr! Na rozloučenou jsem mu pěkně zavařila!

Po rozvodu jsem se musela přestěhovat do malého bytu na druhém konci města. Bylo to pro mě dost kruté období. Nikoho jsme neznala, zůstala téměř bez prostředků. S dospělými dcerami jsem také zrovna moc nesouzněla.

Ne, že bychom se hádaly, ale nějak jsme si nerozuměly. Měly mi obě za zlé, že jsem nedokázala svému ex manželovi odpustit jeho již několikátou nevěru.

Litovala jsem jen chvíli

„Mami, proč jsi tak krutá? Víš, že tě má táta rád! No tak udělal chybu…“ zastávaly se svého milovaného tatínka a vůbec je nenapadlo, že i já mohu mít nějaké pocity. Touhy a sny! V podstatě ale měly pravdu. Jeho zálety jsem svému ex dlouhé roky tolerovala.

Tak proč najednou tak radikální řešení, jakým je rozvod? Odpověď byla jednoduchá. Prostě už jsem neměla důvod v sobě dusit všechen ten vztek, který se ve mně nashromáždil. Usoudila jsem, že samotné mi bude líp.

Z počátku bych nejraději svoje rozhodnutí odvolala. Vzala zpět! Netušila jsem, do čeho jdu. Všechno bylo tak těžké a složité! Jen to stěhování. A třeba montáž nového nábytku. Skříň přišla v malém balíku a poraďte si s ní! Nebo naladit televizi.

A spousta dalších věcí byla pro mě nepochopitelná. Nemožná!

Pomohl mi soused

Proto jsem s velkou radostí přivítala pomoc svého nového souseda. Byl o trochu mladší a také čerstvě rozvedený. Přistěhoval se asi měsíc přede mnou a hned jsme si padli do oka. „Sousedko, já vám pomůžu, ale jen když mě pozvete na večeři!

Už mám těch polotovarů plné zuby!“ smál se a já samozřejmě vyhověla. Nezůstalo jen u toho montování. Stal se z nás pár a trávili jsme spolu veškeré volné dny, či spíš noci. Nic jsme si sice neslibovali, ale tak nějak jsem počítala, že spolu chodíme.

Mirek mi to nikdy nevyvracel! Byl víc u mě, než u sebe. Vařila jsem mu a prala, starala se o něho. „Nepůjčila bys mi pár stovek? Nějak jsem nevyšel…“ prosil mě každou chvilku a já nedokázala říct ne. Měl to těžké.

Platil na tři děti a v práci také zrovna moc nevydělal. Prý kvůli krizi!

Nastěhovala se k němu jeho bývalka

Jeho problémy mi sice dost komplikovaly život, ale byla jsem ráda, že nejsem sama. Že se přece jen mohu na někoho alespoň občas spolehnout. Jednou, když jsem ho poprosila, aby mi sundal záclony, že je vyperu, se na mě Mirek obořil:

„Nejsem žádný tvůj poskok!“ Bouchnul dveřmi a odkráčel do svého bytu. Neukázal se skoro týden! Měla jsem vztek. Vždyť jsem ho požádala jen o maličkost! Pár dnů samoty mi stačilo, abych vychladla. S prosíkem jsem se mu šla omluvit.

Na usmířenou jsem mu zavařila jeho oblíbené broskve. Mohl se po nich utlouct! Otevřela mi neznámá žena. Moc hezká a pěkně upravená. „Mirek není doma, musel si někam odběhnout,“ vysvětlovala a zvala mě dál.

Během chvilky jsem se dozvěděla, že se jedná o Mirkovu ženu. Bývalou ženu a zřejmě i budoucí…

Moje peníze se mu hodily

„S Mirkem jsme se usmířili. Rozvod byl ukvapený! Chodil mě chudák odprošovat skoro půl roku! Těch kytek, co mi přinesl! Úplně se změnil. K lepšímu! Tak pozorný a milý ke mně nikdy nebyl. Znovu jsem se do něho zamilovala a on do mě!

Musela jsem ho nakonec vzít na milost. Nešlo to jinak…“ chlubila se ta naivka a natřásala se při tom jako nějaká filmová hvězda. Ze dveří jsem se vypotácela jako v mrákotách. „Tak já ho neřáda živila. Podporovala a hýčkala. A on chodil dolézat za svojí bývalou?

A za moje peníze jí kupoval dárky!“ říkala jsem si a utírala slzy ponížení. Zklamání! Proč zrovna já měla takovou smůlu? Jeho zradu jsem nemohla nechat bez trestu! Ani nevím, proč mě něco tak bláznivého napadlo. Ještě v noci jsem znovu zavařovala.

Jedna broskvička, jedny sexy kalhotky. Druhá broskvička a nová krajková podprsenka. A také černá punčocha a dokonce i hedvábné kombiné. Ani bych netušila, co se do malé zavařovačky všechno vejde!

Díky mně je zase sám

Čtyři sklenice se speciálním kompotem jsem ovázala červenou sametovou mašlí a druhý den dopoledne zanesla Mirkově ženušce. Otevřela mi jen v župánku a pantoflíčkách s labutěnkou. Za ní stál Mirek jako bůh pomsty. Dělal, že mě vůbec nezná!

„Ahoj Mirku,“ pozdravila jsem ho a dělala, že nevidím udivený výraz jeho ex. „Přinesla jsem ti pár kompotů. Tvých oblíbených!“

Kompoty jsem postavila na práh a odešla. Ani jsem nestačila za sebou zavřít dveře a už slyšela křik! To zavařené prádlo bylo mezi tím ovocem přece jenom dost vidět. Člověk by musel být slepý, aby si ho nevšimnul! No, Mirek je už zase sám.

Jeho bývalka se od něho odstěhovala rychlostí blesku. Měla by mi být vděčná. Zachránila jsem jí před pěkným podrazákem. A sebe taky!

Veronika M. (61), České Budějovice