Ten podivný přívěšek mě uhranul. Nemohla jsem od něj odtrhnout oči. Jako by mi říkal, abych ho vyčistila a pověsila si ho na krk.

Před lety jsme koupili s manželem malý domek v pohraničí. Stál na samém kraji vesnice, která nám učarovala. Byl to dům na spadnutí, ale měl svoje kouzlo a něco nám našeptávalo, že ho musíme mít, takže jsme byli ochotni, dát za něj všechny naše úspory.

Věděli jsme, že na jeho opravy už nezbude a že se tudíž dlouho potáhne, než ho upravíme k obrazu svému. I tak jsme to ale riskli.

Snový dům

Nevím, čím nás tak okouzlil, ale začal se nám zjevovat i ve snech. Všichni v okolí, a hlavně příbuzní, se nám smáli, že nám spadne na hlavu a že jsme blázni, když jsme takovou barabiznu koupili. V domě nebylo v podstatě nic, jen staré harampádí po původním majiteli.

Práce na baráku

S manželem jsme si na domě hodně mákli, ale dokázali jsme během víkendu zprovoznit jednu malou místnost, ve které se dalo být.

Zatímco si děti hrály na zahradě ve velkém dřevěném sudu, který jim manžel upravil tak, aby v něm měly malý stolek a židličky, já se prohrabávala veteší na půdě. Taková práce je pro mě vždycky velkým dobrodružstvím. Miluji staré půdy od dětství, kdy jsme jezdívali k babičce na prázdniny.

Uklízení půdy

Třídila jsem starý nábytek na ohýnek, který večer uděláme, když tu mi spadlo cosi na hlavu. Ta rána nebyla veliká, přesto jsem se pořádně lekla. Odrazilo se to ode mě a spadlo to na zem. Po chvíli hledání jsem našla řetízek s přívěškem. Byl starý a špinavý.

Nechala jsem všeho a slezla po žebříku. Říkala jsem si, komu asi patřil a co má ten zkřížený kov do jakési růžice asi znamenat. Začala jsem ho čistit. Nebylo to zlato ani stříbro. Byla jsem jím však tak okouzlená, že jsem si ho pověsila na krk.

Práce mi šla od ruky a dařilo se. Večer jsem spala jako dřevo, tak tvrdě jako snad nikdy v životě. Nejspíš proto, že jsem si opravdu hodně mákla – nebyla jsem běžně na tak náročnou práci zvyklá.

Koupila jsem los

Ani nevím, co mě to napadlo, hned v pondělí ráno, když jsme se vrátili do města, jsem si koupila na poště los. Nikdy v životě jsem to neudělala. Najednou ale, jako by mě tam něco táhlo a já očima ulpěla přímo na jednom zeleném losu. Úplně zářil mezi ostatními!

Koupila jsem ho a nechala manžela, aby ho setřel. Myslela jsem si, že si dělá legraci, když o pár vteřin později začal vyskakovat a vykřikovat, že jsme vyhráli deset tisíc. Ale byla to pravda!

Už jsem ho nenašla

Tím ale naše štěstí neskončilo. Krátce nato manžela v práci povýšili, a také mu zvedli plat. Já si našla ke své práci příjemnou a slušně placenou brigádu.

Dům se nám tak dařilo rychle opravit, až jsme z něho vytvořili moc pěkný baráček, který nám kdekdo závidí. Zajímavé ale je, že přesně ve chvíli, kdy jsme jeho rekonstrukci ukončili, můj tajemný amulet zmizel.

Miroslava T. (67), Cheb