Domů     Škrábance jako důkaz hrůzy
Škrábance jako důkaz hrůzy
3 minuty čtení

Mohou malé děti nahlédnout do jiných, tajemných světů? Moje malá vnučka mě uprostřed noci vzbudila a vyprávěla mi, že ji pronásleduje děsivá příšera.

Před dvěma lety se mi stala děsivá příhoda, po které stále občas mívám neklidné spaní nebo záchvaty úzkosti. Nejhorší bylo, že iniciátorem i svědkem všeho byla moje šestiletá vnučka Adélka.

Vnučka mi dělala společnost

Poté, co se dcera Marika rozvedla, musela se začít daleko více ohánět, aby sebe a malou dcerku uživila. Kromě práce si sehnala i brigádu v místní večerce. Já jsem se jí snažila pomáhat, jak se dalo, alespoň tím, že jsem se více starala a hlídala Adélku.

Jakožto důchodkyně jsem peněz nazbyt totiž neměla. Čas od času, když měla Marika večerní službu, u mě Adélka i přespala. Byla jsem za to ráda. Vnučka byla hodná, buď jsme hrály hry, nebo jsme si povídaly či se dívaly na televizi. Podobně tomu bylo i toho březnového večera před dvěma lety.

Uprostřed noci mě vzbudila

Celý večer probíhal klidně. Krátce po osmé jsem vnučku uložila ke spánku a sama jsem si ještě dlouho do noci četla. Pak jsem rovněž usnula. Probudila jsem se do tmy a vnímala, jak mě někdo tahá za ruku. Byla to Adélka.

Uplakaným hlasem mi říkala, že v pokojíčku viděla strašidlo. Rychle jsem se vzpamatovala a začala ji uklidňovat, že se jí určitě jen něco ošklivého zdálo.

Byla vyděšená a ukazovala na zeď

Adélka však byla vystrašená a nechtěla se vrátit do pokojíku, kde vždycky přespávala a já jí samozřejmě dovolila, že může spát u mě v posteli. Vnučka usnula, já po chvíli také, ale netrvalo to dlouho a Adélka mě znovu probudila.

Plakala a ukazovala na stěnu před námi, že tam vidí bubáka se žlutýma svítícíma očima a velkými drápy. Tentokrát trvalo delší dobu, než se mi ji podařilo ukonejšit.

Vnučka stále ukazovala stejným směrem a mně dalo velkou práci přesvědčit ji, že bubáci neexistují. Nakonec mi usnula v náručí.

Byla to opravdu jen noční můra?

Ráno už vnučka o ničem nevěděla a odpoledne jsem ji předala dceři. Zeptala jsem se Mariky, jestli někdy Adélka nemá nějaké noční můry. Dcera o ničem nevěděla. Já jsem ale ještě téhož dne zažila šok:

když jsem se blíže podívala na stěnu, kde vnučka viděla onu domnělou příšeru, spatřila jsem, že jsou tam podivné škrábance. Jako by tam opravdu nějaké strašidlo zanechalo svoji stopu!

Na to místo jsem pak raději pověsila obraz, ale musím přiznat, že od té doby se občas v noci probudím a pociťuji nepříjemnou úzkost.

Květa M. (70), Český Krumlov

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.