Domů     Kdo nehledá, najde
Kdo nehledá, najde
3 minuty čtení

Rozvod byl zničující, přišla jsem nejen o manžela, ale i o milovanou chatičku, kde voněly borovice. Cítila jsem se hrozně.

Rozvod byl bouřlivý, uhájila jsem byt, ztratila milovanou chatu. Přitom jsem ji měla raději než bývalý manžel. Teď už jsem si ale vůni borovic a louku, na kterou chodí po setmění srnky, mohla jen představovat.

V panickém strachu před osamělostí jsem nemyslela na nic jiného, než jak rychle sehnat chlapa. Zní to divně, vím, ale nejsem typ pro osamělý život. Mám z něho strach. Jenže jak se s někým seznámit?

Inzerát, to u mě nepřipadalo v úvahu, nemám na to povahu ani věk, ráda to přenechám mladším. Kamarádky ochotně přispěchaly s několika kandidáty na vztah, věděly o chlapících v okolí, kteří žijí sami. Se dvěma mi dokonce zprostředkovaly schůzku.

Ten první při placení v kavárně tvrdil, že si zapomněl peněženku, druhý po celou dobu mluvil jen o svém nemocném žaludku. Po obsluze žádal bílou kávu a suchary, i když bylo zjevné, že tyto věci v kavárně nemají.

Blesklo mi hlavou, že prvního bych živila a druhému floukala na bolístky. To nebyly nadějné vyhlídky.

Několik zklamání

Po několika dalších zklamáních, většinou tragikomických, jsem se rozhodla dát si přestávku. Něco jiného je hledat lásku v pětadvaceti, ale když máte padesáté narozeniny už nějaký ten rok za sebou, nejste pro seznamovací trh tím nejatraktivnějším bonbónkem.

Ostatně měla jsem jiné starosti, i když vlastně radostné. Nejstarší syn si našel nevěstu, plánovali svatbu, a tak jsem byla pozvaná k jejím rodičům, konkrétně k synovu budoucímu tchánovi. Byl to vdovec.

Přijela jsem do jeho domku se zahrádkou, přísahám, že na seznamování jsem neměla ani pomyšlení. Chtěla jsem jen dobře zapůsobit, abych synovi nedělala ostudu. Koupila jsem si nový kalhotový kostýmek a nový kabát.

Myslím, že mi to slušelo, když připočítáme kabelku a změnu barvy vlasů, které tentokrát hrály do měděna. Noví příbuzní byli sympatičtí, budoucí snaše to opravdu slušelo a působila jako milé, slušně vychované děvče.

Vůně borovic

Ale nebudu zapírat, nejvíce se mi líbil synův budoucí tchán. O něco starší než já, ne o mnoho. Pohledný muž, vysoký, tmavovlasý, usměvavý, laskavý. Říkala jsem si, že takový chlapík bude jistě zadaný.

Ale když jsme si po výborné večeři, kterou mimochodem uvařil, otevřeli lahev, ukázalo se, že od manželčiny smrti žije sám – v té příjemné vilce, kde voněly borovice tolik, až mi to připomnělo milovanou chatičku.

Majitel vilky je klidný člověk, usměvavý, samá legrace, šíří kolem sebe pohodu. A tak se můj syn oženil s dcerou svého budoucího tatínka. Nejdřív se konala synova svatba, za půl roku moje.

Ivana (53), Karviná

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.