Domů     Stala jsem se obětí krutého žertu neznámého pachatele
Stala jsem se obětí krutého žertu neznámého pachatele
2 minuty čtení

Dodnes nevím, kdo a proč si na mě připravil tak drsnou pomstu.

Občas se lidé dostanou do vyhrocených situací, ve kterých sice nejde přímo o život, ale jsou těžkou zkouškou. Mně se to přihodilo loni v létě.

Nikdo mě neslyšel

Pracovala jsem ve firmě, která sídlila ve výškové budově, ve dvanáctém patře. Občas se stávalo, že jsem se musela zdržet dlouho do večera a odcházela jsem jako poslední. Tak tomu bylo i jeden srpnový pátek.

Už jsem se chystala domů, ale zašla jsem si ještě na toaletu, spojenou s umývárnou. Nikam jsem nespěchala, po rozvodu jsem byla sama a děti už si dávno žily svůj život.

Ve chvíli, kdy jsem vzala za kliku dveří, abych se vrátila zpátky do kanceláře pro věci a zamířila domů, zjistila jsem, že dveře nejdou otevřít. Nejprve jsem myslela, že se nějak zasekly. Potom mi došlo, že jsou zamčené. Nikdy je předtím nikdo nezamykal.

Začala jsem bouchat do dveří a křičet, abych na sebe upozornila. Po deseti minutách jsem pochopila, že se pomoci nedovolám. V následující hodině jsem se střídavě zkoušela dostat ven silou a propadala beznaději a slzám.

Nebyla to náhoda!

Nejhorší bylo, že jsem se ocitla opravdu v pasti. Nikdo mě nepostrádal, s nikým jsem neměla na víkend nic domluveno. Do firmy měli přijít lidé znovu až v pondělí ráno. Dveře byly zamčené a pevné natolik, že jsem nemohla ani pomyslet na to, že by povolily.

Můj mobil zůstal v kanceláři. Jediné, co jsem věděla, bylo, že nezemřu žízní. Strávila jsem skutečně na umývárně málem celý víkend. Osvobodil mě až jeden z nočních vrátných na obhlídce, jehož kroky jsem zaslechla za dveřmi.

To už jsem byla hodně zlomená a pasivní a dávno už jsem nemohla ani brečet. Dostala jsem se domů v neděli večer. Dodnes jsem nepřišla, kdo mě na umývárně zamkl a co jsem komu vlastně udělala.

Náhoda to nebyla – na svém pracovním stole jsem zanedlouho našla papírek s otázkou, jak jsem strávila víkend.

Jana Š. (46), Praha

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.