Znaly jsme se už od školky, ale nepříjemná událost nás na nějaký čas rozdělila. Dnes už lze těžko pochopit, proč jsme tak hloupě naletěly.

Hanka se spokojeně uvelebila v křesílku, hodila nohu přes nohu a dlouze se na mě zadívala. „Tak co, půjdeme tam? Už sis to nechala projít hlavou?“ Netrpělivě sleduje výraz mého obličeje, aby zjistila, jak na tom jsem. Stále ještě váhám.

Mám strach, protože nemám ani ponětí, jak tahle návštěva může dopadnout. Na druhé straně je tu Hana, připravená jít tam se mnou. A podržet mě. Ta jediná zůstala stát na mé straně, když se to všechno semlelo.

Byla to velká kamarádka

Irenku jsem si oblíbila hned první den ve školce. Byla to taková malá, nenápadná holčička s růžovou zástěrkou a beruškami ve dvou hustých copech. Začaly jsme spolu vařit v dětské kuchyňce a brzy jsme zjistily, že si moc dobře rozumíme.

Šly jsme spolu i do první třídy a absolvovaly celou základku. Vydržely jsme to spolu doválčit až k maturitě. A přátelství trvalo dál.

Naše pokrevní bratrství

Pod vlivem filmů o Vinnetouovi a jeho pokrevním bratru Old Shuterhandovi, jsme své přátelství také spojily krví. Rodiče nám sice trochu vyhubovali, ale rány se brzy zahojily. A nás hřál úžasný pocit, že jsme vážně pokrevně spojené až do smrti.

Dobré důvěrnice

Ani v dospělosti jsme se s Irenkou neztratily z dohledu. Měly jsme sice svůj život, své rodiny, ale potřeba pravidelně se scházet nám zůstala. Vždy jsme zaskočily jedna k druhé na kafíčko, nebo zašly do kavárny. Pokaždé jsme si toho měly tolik co povídat.

A nebylo to jen takové běžné tlachání u kafe. Dost často jsme řešily velmi intimní věci a problémy, se kterými jsme se zcela bez zábran svěřovaly. A pak jsem udělala jednu zásadní chybu.

Velká roztržka mě zaskočila

Irenka ke mně tehdy přilítla jak vichřice a hned ve dveřích spustila. Byl to neuvěřitelný příval obvinění, výčitek a nadávek. Než jsem se stačila zorientovat v tom, co se vlastně děje, byla pryč. Nasupeně odkráčela a na mé volání se ani neohlédla.

Nereagovala ani na zprávy, že si chci vše vysvětlit. A nakonec mi poslala sms, že už není co vysvětlovat a že se mnou skončila.

Bylo to velké nedorozumění

Teprve postupně jsem zjistila, co se vlastně stalo. Irenka právě prožívala manželskou krizi a bláznivě se zamilovala do takového, o trochu mladšího prima chlapa. Háček byl v tom, že oba byli zadaní.

Probíraly jsme to spolu neustále a jednou nás celkem nechtěně Hana, moje kolegyně z práce. A ta potom „Irenčin příběh“ vyprávěla ve společnosti svých známých.

Snad z hlouposti, ze snahy dát také něco k dobru a být zajímavá nebo prostě proto, že byla od narození drbna.

Vše se provalilo

Jenže, co čert nechtěl. V té partičce, se kterou Hana popíjela, byla kamarádka ženy Ireninýho milence. A tak vše prasklo a byl to velký skandál, který dala Irena za vinu mně. Obvinila mě ze zrady našeho přátelství.

Na mé straně zůstala jen Hana, která se ke všemu přiznala. Omlouvala se mi, moc ji to trápilo a nakonec se rozhodla, že naše přátelství zase zkusí dát dohromady.

Už nás nic nerozdělí

Irena se nakonec rozvedla a dál chodí se svým přítelem. Je spokojená a k tomu ji nakonec přispěl i ten skandál. Když jsme k ní s Hanou přišly, abychom se jí obě omluvily, bylo vidět, že na můj příchod už netrpělivě čeká. Jsme přece pokrevní sestry a ty se neopouštějí.

Simona N. (52)