S přítelem Petrem jsme si udělali výlet k našim německým sousedům. Jakmile jsme překročili hranice, snesla se podivná mlha.

Došlo k tomu na začátku minulého roku. Byla polovina ledna a my jsme vyrazili na chalupu našich známých do Horní Blatné – vesnice ležící nedaleko hranic s Německem. Těšili jsme se na to, jak si užijeme klidný prodloužený víkend.

Plánovali jsme chodit na výlety do přírody, možná si půjčit lyže, a také jsme se chtěli podívat do jednoho malého „středověkého“ městečka, které leží asi jen dvacet kilometrů za hranicemi.

Příjemné první dny

První dva dny naší krátké dovolené bylo všechno úplně v pořádku. Vše nám vycházelo více méně podle plánu. Byli jsme na desetikilometrové procházce, užili jsme si jedno večerní lyžování, a v místním hostinci jsme si pochutnali na vynikající gulášovce.

Večer, když jsme se s Petrem dodívali na film, tak jsme si řekli, že se následující den konečně vypravíme do Německa.

Hrad na kopci

Z vyprávění našich známých jsem se na dotyčné místo moc těšila. Prý tam jsou krásné neotřelé domečky, most, pod kterým teče čirý potůček, a největší dominantou je hrad na kopci, ke kterému se dá po serpentinách vyjít pěšky nebo za drobný peníze vyjet výtahem.

Ráno, když jsme v klidu posnídali a oblékli se, jsme s Petrem vyrazili. Až k hranicím probíhala cesta bez problémů. I když nebylo bůhví jak krásné počasí, sluníčko bylo za mraky, tak po mlze nebylo ani stopy.

Byl prostě klasický zatažený den bez deště a mrholení. Jakmile jsme však byli asi půl kilometru od hranic, tak se mobilní telefony zničehonic vypnuly. Stejně tam zčernala obrazovka na navigaci, podle které jsme jeli.

Bylo to zvláštní, ale pořád jsme byli více méně v klidu. Panika se nás začala zmocňovat až o dvacet minut později, když jsme vjeli do onoho německého městečka.

Neviděli jsme na krok

Na vozovku náhle padla hustá bílá mlha a v blízkém okolí se začal rozléhat hrůzný jekot. Po zádech mi přeběhl mráz. Petr zapnul mlhovky, ale nebylo to k ničemu – neviděli jsme víc jak metr před sebe.

Jeli jsme krokem dál, když vtom zničehonic chcípl motor a nešel nastartovat. Vozem náhle zavál ledový vzduch – měla jsem pocit, jakoby autem proletěl duch. Pak najednou motor sám od sebe naskočil, mlha se rozpustila a všechno se vrátilo do normálu.

Dodnes si tu příhodu neumím vysvětlit, ale vždy, když si na ni vzpomenu, mrazí mě v zádech. Známým jsme o tom raději neřekli, protože by nás jistě měli za blázny.

Jarmila H. (56), Plzeň