Domů     Ocitli jsme se v bílé tmě
Ocitli jsme se v bílé tmě
3 minuty čtení

S přítelem Petrem jsme si udělali výlet k našim německým sousedům. Jakmile jsme překročili hranice, snesla se podivná mlha.

Došlo k tomu na začátku minulého roku. Byla polovina ledna a my jsme vyrazili na chalupu našich známých do Horní Blatné – vesnice ležící nedaleko hranic s Německem. Těšili jsme se na to, jak si užijeme klidný prodloužený víkend.

Plánovali jsme chodit na výlety do přírody, možná si půjčit lyže, a také jsme se chtěli podívat do jednoho malého „středověkého“ městečka, které leží asi jen dvacet kilometrů za hranicemi.

Příjemné první dny

První dva dny naší krátké dovolené bylo všechno úplně v pořádku. Vše nám vycházelo více méně podle plánu. Byli jsme na desetikilometrové procházce, užili jsme si jedno večerní lyžování, a v místním hostinci jsme si pochutnali na vynikající gulášovce.

Večer, když jsme se s Petrem dodívali na film, tak jsme si řekli, že se následující den konečně vypravíme do Německa.

Hrad na kopci

Z vyprávění našich známých jsem se na dotyčné místo moc těšila. Prý tam jsou krásné neotřelé domečky, most, pod kterým teče čirý potůček, a největší dominantou je hrad na kopci, ke kterému se dá po serpentinách vyjít pěšky nebo za drobný peníze vyjet výtahem.

Ráno, když jsme v klidu posnídali a oblékli se, jsme s Petrem vyrazili. Až k hranicím probíhala cesta bez problémů. I když nebylo bůhví jak krásné počasí, sluníčko bylo za mraky, tak po mlze nebylo ani stopy.

Byl prostě klasický zatažený den bez deště a mrholení. Jakmile jsme však byli asi půl kilometru od hranic, tak se mobilní telefony zničehonic vypnuly. Stejně tam zčernala obrazovka na navigaci, podle které jsme jeli.

Bylo to zvláštní, ale pořád jsme byli více méně v klidu. Panika se nás začala zmocňovat až o dvacet minut později, když jsme vjeli do onoho německého městečka.

Neviděli jsme na krok

Na vozovku náhle padla hustá bílá mlha a v blízkém okolí se začal rozléhat hrůzný jekot. Po zádech mi přeběhl mráz. Petr zapnul mlhovky, ale nebylo to k ničemu – neviděli jsme víc jak metr před sebe.

Jeli jsme krokem dál, když vtom zničehonic chcípl motor a nešel nastartovat. Vozem náhle zavál ledový vzduch – měla jsem pocit, jakoby autem proletěl duch. Pak najednou motor sám od sebe naskočil, mlha se rozpustila a všechno se vrátilo do normálu.

Dodnes si tu příhodu neumím vysvětlit, ale vždy, když si na ni vzpomenu, mrazí mě v zádech. Známým jsme o tom raději neřekli, protože by nás jistě měli za blázny.

Jarmila H. (56), Plzeň

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.