Domů     Kulturní omyl

Kulturní omyl

3 minuty čtení

Za kulturou do hlavního města občas vyrazí každý. Pro mě a pro moji kamarádku Madlu je to vždycky velká událost.


Před nedávnem jsem objevila jedno představení, které by se nám mohlo líbit. Nelenila jsem, zavolala jí, vybraly jsme vhodný termín a já pověřila vnuka aby nám přes internet koupil lístky. Hned jak je měl, poslal mi je do mobilu.

Nejsem velký fanda moderních technologií, ale tohle beru jako velkou výhodu. Žádné papírky, které se dají snadno ztratit. Jenom kód v telefonu a hotovo.

Podívala jsem se na vstupenky, zapsala jsem do diáře hodinu a datum, a už jsme se mohly jen těšit.
Konečně nadešla dlouho očekávaná neděle. Vystrojily jsme se a autobusem vyrazily do stověžaté matičky.

Jely jsme dřív, abychom si ještě stačily zajít na kávu a trochu se porozhlédly. Bylo krásně, hezky jsme se prošly a u kávy se nám báječně povídalo. Trochu jsme zapomněly na čas, potom servírce nějak dlouho trvalo, než si na nás našla čas, abychom zaplatily.

Zkrátka a dobře jsme na přesun do divadla měly času tak akorát. Už jsme tam dvakrát byly, tak nám přišlo samozřejmé, že trefíme. Jenže to jsme podcenily podobnost pražských ulic. Prošly jsme jednu, kde mělo divadlo být, druhou…

Už to začínalo vypadat celkem dramaticky. Do začátku představení chybělo třináct minut a mi moc dobře věděly, že po začátku už do hlediště nikoho nepustí. 


Vypadalo to, že se do divadla nedostaneme včas


Nakonec jsme přece jen trefily správný směr. Ale to už byl čas skutečně nahnutý, takže poslední úsek cesty jsme braly klusem.
Už když jsme dobíhaly k divadlu, přišlo mi divné, že na ulici nikdo není. A co horšího, dveře byly zavřené.

Madla se spravedlivě rozčílila. „Jak si to představujou! Do začátku přece zbývá ještě pět minut a oni si zavřou!“, hřímala. „To tak nechám…“. A lovila v kabelce brýle, aby na zvoncích našla ten patřící divadlu. 
Ve mě už ale sílilo podezření.

Vytáhla jsem mobil a pracně v něm hledala vstupenky. Když jsem je našla, ztuhla jsem. Neděle, osm hodin, třicátého. Neděle byla, osm taky. Ale dvacátého třetího…
„Víš Madlo,“ začala jsem opatrně „oni za to asi nemůžou… Já jsem si spletla datum.

Je to až příští týden.“ 
Naštěstí má Madla smysl pro humor a vzala to s nadhledem. Udělaly jsme si hezkou večerní procházku a o týden později si tu kulturu náležitě užily. I s večeří, kterou jsem, na odčinění své chyby, zaplatila.



Pavla M. (50), střední Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud