Vnučka nám začala předhazovat, že jsme manželem nemoderní. Že jí děláme ve škole ostudu! Když s námi odmítla jen na dovolenou, učinila jsem zásadní rozhodnutí. Veškeré oblečení jsem vyházela a vyrazila s ní na nákupy!

Spořivost a skromnost patřila vždycky k mým i manželovým ctnostem. Proč utrácet za něco nového, když to staré ještě slouží? To až v dnešní době se plýtvá a vyhazuje.

Nic nového nemělo u nás místo

Nejinak to chodilo i v domácnosti naší jediné dcery. Musela mít všechno zařízení podle časopisů a sedací soupravu měnila snad každé dva roky. Docela mě to štvalo, ale ona se mi jen smála: „Mami, prosím tě, nebuď tak nemoderní.

Taky by sis mohla něco nového pořídit! Byt máte s taťkou jak z první republiky a na sobě hadry jako z filmu pro pamětníky! Její řeči mě docela naštvaly, ale musela jsem uznat, že má pravdu. Nábytek jsme kdysi získali od svých rodičů a sloužil nám pořád.

S tím oblečením samozřejmě dcera přeháněla, ale nějaké novější kousky jsem ve svém šatníku opravdu neměla. Moje třináctiletá vnučka po mně rozhodně nebyla, spíš po svojí mamince. Stále něco potřebovala.

Byli jsme pro ostudu

K narozeninám si přála nejnovější a taky nejdražší typ mobilu, za který, jak vtipně podotknul manžel, by se dalo pořídit ojeté auto. „Babi, prosím nečekej na mě před školou, holky se mi kvůli tobě smějí.

Prý mám retro babku!“ poprosila mě jednou, když jsme spolu měly jít zase na nějaké nákupy. Bylo mi to moc líto! Už za pár dnů jsem si ale od vnučky vyslechla ještě něco o moc horšího. Nechtěla s námi o jarních prázdninách na hory!

Jezdili jsme tam každý rok a já nechápala, co se změnilo. „Víš babi, jak to jen říct. Prostě se za vás oba trochu stydím. Mám vás ráda, ale když vy s dědou vypadáte skoro jako bezdomovci…“ přiznala upřímně a zrudla rozpaky. Její otevřenost mnou otřásla.

Vždyť ta holka má pravdu! Musím si na sebe nakoupit něco moderního. A manželovi taky! „No to snad nemyslíš vážně, na stará kolena takhle zbytečně utrácet. Ať tě to ani nenapadne!“ křičel na mě ten můj a vzteky zrudnul jako krocan.

Chci jen všechno nové

To mě naštvalo. Nemá mi co poroučet! A tak jsem poprosila vnučku, aby mi věnovala odpoledne. Vyrazily jsme spolu na nákupy. Koupily jsme všechno, od spodního prádla až po teplé bundy! Na zpáteční cestu jsme si musely vzít taxík. Tolik tašek bychom nepobraly!

Doma ale naše nákupní horečka neskončila. Do tašek od nového jsem nandala všechno staré. Vnučka jen běhala po schodech vysypávat ty hadry do kontejneru. Večer už byl šatník obměněný. Úplně! Jen v těch starých skříních vypadalo to nové oblečení dost podivně.

A tak se chystám na obměnu bytu. Celého! Už jsem si pozvala dceru. Nábytek mi objedná na internetu!

Barbora C. (64), Brno