Domů     V márnici na nás promluvil hlas ze záhrobí
V márnici na nás promluvil hlas ze záhrobí
3 minuty čtení

Chodili jsme se dívat rozbitými dřevěnými vraty do márnice. Vymýšleli jsme si o ní hrůzostrašné příběhy. Až nás napadla bláznivá sázka.

Hřbitov v naší vesnici měl magické kouzlo. Se spoustou propadlých hrobů a opuštěných hrobek nás, děti, děsil a provokoval zároveň. Dveře do márnice byly rozbité, a my se chodily dívat na starodávný pohřební kočár.

Na hřbitově vždycky bylo hodně koček, a kdoví proč, většina se soustředila právě v něm. Tam měly nejspíš své doupě. Jako malé dítě jsem měla k pohřebnímu kočáru úctu, ale jak čas šel, dítě se stává drzejší a zvědavější.

Dříve nebo později tak muselo dojít k sázce. Kdo vydrží v noci deset minut sám v pohřebním voze, bude velký hrdina! Většina se vzdala pokusu okamžitě, několik váhalo, a ve finále nás zůstalo šest, kdo se do akce pustili.

Půlnoc se blížila

Dnes vůbec nemohu pochopit, proč jsem tehdy mladším sourozencům tu tajnou akci prozradila. Všechno matce vyslepičili. Maminka ale naštěstí nezapomněla, jaké kvítko v dětství bývala, a tak se vypravila na hřbitov se mnou. Bude prý rozhodčí.

Kamarádi a spolužáci byli sice účastí dospělého zaskočeni, ale v hloubce duši se jim určitě ulevilo. Přece jen se blížila půlnoc a márnice a pohřební vůz působily děsivě. Chystali jsme se – jeden po druhém – do kočáru, a nikdo se samozřejmě nehrnul.

Pro každého to znamenalo prolézt do márnice dírou ve vratech, dojít k vozu, nastoupit a zatáhnout za sebou záclonku. Dohadovali jsme se, kdo začne. Statečnost nás opustila. Nakonec se rozhodla matka, že půjde…

S křikem jsme utekly

Z kočáru vyrazila kočka a vyskočila okénkem z márnice ven. Maminka se i přesto chystala do pohřebního vozu nastoupit… Strašidelný kočár se pohnul. A když se z kočáru ozval temný hlas, s jekotem jsme vyrazili k domovům. Já vystartovala taky.

Až u hřbitovních vrat jsem si uvědomila, že matka zůstala v márnici. Otočila jsem se. Po hřbitově mezi hroby poletovaly mlžné chuchvalce, ve světle měsíce vypadaly jako průsvitné postavy. Fascinovaně jsem na ně zírala a nebyla schopna pohybu.

To se ale už matka protahovala otvorem z márnice ven a za ní otec jednoho z dětí, které se akce neúčastnilo. Naše tajemství doma ale prozradilo. A tatínek nelenil. Vlezl do kočáru dříve, než jsme přišli, a chystal se nás všechny vystrašit.

Lenka (57), Zlínsko

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.