Domů     Jak jsem utíkala ze zlaté klece
Jak jsem utíkala ze zlaté klece
3 minuty čtení

Nikdy jsem nechápala ženy, co se nechají od chlapa mlátit. Říkala jsem si, že kdyby na mě nějaký muž vztáhl ruku, jdu od něj hned. Přesto jsem se dostala do pasti.

Dnes chápu, jak je to snadné. Chlap vás totiž nezačne mlátit ze dne na den, ale nejdříve vás zbaví přátel, pak podlomí sebedůvěru, postará se o to, aby byla žena na něm závislá, a pak teprve udeří.

Navíc dokáže ženskou přesvědčit, že si tu facku zasloužila… Měla jsem za sebou několik nepovedených vztahů, když jsem potkala Martina. To byly samé dárky, pozvání na večeři, milé telefonáty.

Nebyli jsme spolu ani půl roku, když byl při jedné návštěvě u nás doma svědkem toho, jak mě za něco otec káral. Brala jsem to sportovně. Martin ale začal křičet, že takhle se ke mně chovat táta nebude, popadl mě za ruku a táhl pryč. Začali jsme spolu bydlet.

Když jsem chtěla vyrazit s kámoškou ven, dělal na mě psí oči, že si myslel, že budeme mít romantický večer a pak vždy vytáhl nějaký dárek a políbil mě.

Facku si zasloužím

Když se nám narodila dcerka, jeho moc nade mnou začala sílit. Prala jsem, vařila, uklízela a pořád to bylo málo. Vždy se našlo něco, co bylo špatně. Měla jsem pocit, že si zasloužím jeho výtky.

Vždyť měl pravdu, zapomněla jsem koupit chleba, na skleničce byly opravdu šmouhy a vařit jsem moc neuměla. Takže když přišla první facka, uvěřila jsem, že to byla moje chyba. Byla jsem prostě ošklivá, nemožná a zcela na něm závislá.

Když mi skončila rodičovská a já se chtěla vrátit do práce, klepal si na čelo, že jsem se zbláznila, kdo by o mě stál. Tak jsem zůstala doma. To už bylo ze mě klubíčko neštěstí. Bil mě každou chvíli,. Bylo doma moc přetopeno nebo naopak zima, a tak podobně.

Řekl mi, že jestli mě někdy napadne odejít, postará se o to, aby dostal naše dítě on. Jeho kamarádi potvrdí, že jsem špatná matka. Byla jsem v koncích. Měl plno přátel a vydělával. Já byla troska.

Konečně zase volná

A tak jsem se nechala mlátit, až přišel útok, po kterém jsem skončila v nemocnici. Ze strachu jsem řekla, že jsem spadla. Asi mi moc nevěřili, ale nechali to být. A já bych se vrátila domů ke svému tyranovi, kdybych na nemocniční chodbě nepotkala spolužačku.

Když mě uviděla, vše jí došlo. Sama si totiž prošla podobným peklem, ale měla to už za sebou. Hned na místě zkontaktovala organizaci, která pomáhá obětem domácího násilí, a odvezla mě i s dcerou k mým rodičům.

Ti se nenechali zastrašit manželovými výhrůžkami a poslali na něho policii. Až při setkání s dalšími týranými ženami jsem pochopila, jak jsou všichni násilníci stejní a jak my oběti skáčeme na stejné finty. Došlo mi, že jsem se mu měla postavit už dávno.

Ale nikdy není pozdě. Našla jsem si práci, byt, jen toho přítele zatím raději nemám.

Julie (39), Ostravsko

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.