Nikdy jsem nechápala ženy, co se nechají od chlapa mlátit. Říkala jsem si, že kdyby na mě nějaký muž vztáhl ruku, jdu od něj hned. Přesto jsem se dostala do pasti.

Dnes chápu, jak je to snadné. Chlap vás totiž nezačne mlátit ze dne na den, ale nejdříve vás zbaví přátel, pak podlomí sebedůvěru, postará se o to, aby byla žena na něm závislá, a pak teprve udeří.

Navíc dokáže ženskou přesvědčit, že si tu facku zasloužila… Měla jsem za sebou několik nepovedených vztahů, když jsem potkala Martina. To byly samé dárky, pozvání na večeři, milé telefonáty.

Nebyli jsme spolu ani půl roku, když byl při jedné návštěvě u nás doma svědkem toho, jak mě za něco otec káral. Brala jsem to sportovně. Martin ale začal křičet, že takhle se ke mně chovat táta nebude, popadl mě za ruku a táhl pryč. Začali jsme spolu bydlet.

Když jsem chtěla vyrazit s kámoškou ven, dělal na mě psí oči, že si myslel, že budeme mít romantický večer a pak vždy vytáhl nějaký dárek a políbil mě.

Facku si zasloužím

Když se nám narodila dcerka, jeho moc nade mnou začala sílit. Prala jsem, vařila, uklízela a pořád to bylo málo. Vždy se našlo něco, co bylo špatně. Měla jsem pocit, že si zasloužím jeho výtky.

Vždyť měl pravdu, zapomněla jsem koupit chleba, na skleničce byly opravdu šmouhy a vařit jsem moc neuměla. Takže když přišla první facka, uvěřila jsem, že to byla moje chyba. Byla jsem prostě ošklivá, nemožná a zcela na něm závislá.

Když mi skončila rodičovská a já se chtěla vrátit do práce, klepal si na čelo, že jsem se zbláznila, kdo by o mě stál. Tak jsem zůstala doma. To už bylo ze mě klubíčko neštěstí. Bil mě každou chvíli,. Bylo doma moc přetopeno nebo naopak zima, a tak podobně.

Řekl mi, že jestli mě někdy napadne odejít, postará se o to, aby dostal naše dítě on. Jeho kamarádi potvrdí, že jsem špatná matka. Byla jsem v koncích. Měl plno přátel a vydělával. Já byla troska.

Konečně zase volná

A tak jsem se nechala mlátit, až přišel útok, po kterém jsem skončila v nemocnici. Ze strachu jsem řekla, že jsem spadla. Asi mi moc nevěřili, ale nechali to být. A já bych se vrátila domů ke svému tyranovi, kdybych na nemocniční chodbě nepotkala spolužačku.

Když mě uviděla, vše jí došlo. Sama si totiž prošla podobným peklem, ale měla to už za sebou. Hned na místě zkontaktovala organizaci, která pomáhá obětem domácího násilí, a odvezla mě i s dcerou k mým rodičům.

Ti se nenechali zastrašit manželovými výhrůžkami a poslali na něho policii. Až při setkání s dalšími týranými ženami jsem pochopila, jak jsou všichni násilníci stejní a jak my oběti skáčeme na stejné finty. Došlo mi, že jsem se mu měla postavit už dávno.

Ale nikdy není pozdě. Našla jsem si práci, byt, jen toho přítele zatím raději nemám.

Julie (39), Ostravsko