Domů     Vypadal jako princ
Vypadal jako princ
3 minuty čtení

Zamilovala jsem se na první pohled. Můj idol připomínal prince z Tří oříšků pro Popelku, ale naší lásce cosi bránilo: vedli jsme zcela odlišné životy.

Narodila jsem se ve velkém městě a také jsem k němu přilnula. Odmala mi bylo líto spolužáků, kteří dojížděli do školy z vesniček či polosamot. Říkala jsem si: A nežijí náhodou chudým kulturním životem? Kam chodí na koncerty? Nechybí jim posezení v kavárnách?

Žila jsem si příjemně, ze dne na den, bydlela jsem u rodičů, kteří se o mě dojemně starali, studovala vysokou školu a chodila s pohledným knihovníkem. Nic mi nechybělo do chvile, kdy mě na přechodu srazilo auto.

Zní to dramaticky, ale auto jelo krokem, výsledkem bylo několik škrábnutí a výbuch mého vzteku: „Jak to jezdíš?“ řvala jsem a připojila několik pikantních výrazů. A také: „Burane! Vidláku!“ Čímž jsem chtěla dát najevo, že řidič asi pochází ze zapadlého kraje. Nemýlila jsem se.

V divoké přírodě

Někde zaparkoval a běžel za mnou, aby se zeptal, zda jsem v pořádku. Chtěla jsem pokračovat v nadávání, ale jakmile jsem ho uviděla, slova mi uvízla na rtech. Vypadal jako herec z filmu, jako princ z Popelky.

Dali jsme se do řeči, ukázalo se, že bydlí na samotě v bývalé myslivně, kterou zdědil po rodičích. Divila jsem se, jak tam může žít. Usmíval se a tvrdil, že se tam žije báječně, ráno ho budí zpěv ptáků a večer mu lišky chodí dávat dobrou noc.

A jestli někdy nezajdu na návštěvu… I když jsem výlety do divoké přírody nevyhledávala, řekla jsem si, že s takovým společníkem by možná nebylo špatné vyjet si za město. Nezávazně, samozřejmě.

Provedl mě po hájovně obklopené ohromnou zahradou, šli jsme se projít po lese, ukázal mi, kde rostou hříbky, kam chodí na borůvky, kde zjara kvetou konvalinky.

Zpátky k mamince?

Nebudu zastírat, že jsem se zamilovala jak malá holka, ač mi táhlo na šestadvacátý rok. Když to zjistily moje maminka a sestra, dostaly záchvat smíchu, neboť si mě představily v myslivně. Zato mě smích přešel.

Bylo mi jasné, že Luboš tamodtud neodejde, zbožňoval to místo, byla to památka na zesnulé rodiče. Jenže už jsem se bezmocně třepetala na háčku jako ulovená rybka. Jen jsem se bála, že si v hájovně nezvyknu, že se mi bude stýskat po výhodách města.

Však jsme se zpočátku, když jsem sebrala veškerou odvahu a nastěhovala se k němu, mnohokrát pohádali. Jednou po zvlášť prudké hádce jsem si sbalila věci a s pláčem se vrátila k překvapené mamince. Ráno po probuzení jsem byla nesvá.

Proč mě budí rachot aut, a ne ptačí zpěv? Týden nato jsem zjistila, že čekám miminko, a tak jsem se zase vrátila do hájovny. A nelituji už proto, že tu naše děti prožily nádherné dětství.

Lenka C. (54), Podkrkonoší

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která