Objeví se znenadání, když se v mém životě děje něco důležitého, a pak zase zmizí.

Celý život mě provází neznámá postava vysokého muže s alabastrovou pletí. Poprvé se objevil, když mi bylo zhruba osm let. Byli jsme se třídou na školním výletě a já si ho naprosto užívala.

Milovala jsem přírodu a od nepaměti jsem se s oblibou procházela sama lesem, loukou nebo podél potoka. V dětské fantazii jsem si vytvořila svůj svět plný víl a kouzelných bytostí. Vždy jsem zapomněla na okolní svět.

Muž mezi stromy

Tak tomu bylo i tenkrát. Myšlenkami jsem byla ve svém snovém světě a šla neustále hlouběji a hlouběji do lesa. Pak mi zničehonic naskočila husí kůže. Za stromem stál vysoký bledý muž a upřeně mě ze strany stromu pozoroval.

S křikem jsem se obrátila a utíkala pryč. Ve své vizi dítěte jsem ho vnímala jako zlého čaroděje.

Noční setkání

Jak šel čas, na zážitek z lesa jsem zapomněla. A dlouho jsem si na tajemného muže nevzpomněla. Až v dospívání… Velmi ráda jsem si krátila cestu z diskoték. Jednoho večera jsem vyzkoušela nenápadnou uličku, která děsila svou ponurostí.

Šla jsem tmou, kterou ozařovala jediná lampa. Město bylo tiché a ponořené do černé noci. Ticho mi však narušily kroky, které se ozvaly za mnou. Otočila jsem se. Stál tam on – ten muž, nehybně a bez výrazu. Díval se přímo na mě.

Vzala jsem nohy na ramena a utíkala jako o život až domů posílená starou hrůzou z dětství.

Ošklivá bouračka

Pokaždé, když jsem byla sama, jsem ho někde zahlédla. Bála jsem se ho. Vyhýbala jsem se tedy místům, kde jsem mohla zůstat opuštěná. Jednoho osudného odpoledne jsem pospíchala autem po dálnici. Den byl opravdu hektický, nestíhala jsem nic a vše na mě padalo.

Neustále mi někdo telefonoval a já nestíhala řešit pracovní záležitosti. V návalu stresu jsem přestala sledovat trasu a ošklivě nabourala do nákladního auta.

Vytáhl mě ven

Byl to šok, nedokázala jsem se pohnout ani otevřít oči, jen jsem cítila kouř a silné horoucí teplo, které mi zalilo tvář. Něčí ruce mě však chytily kolem pasu a vytáhly z auta ven. Cítila jsem, jak se kouř vzdaluje a pootevřela omámeně oči. Byl to on!

Muž s bledou tváří mě držel v náručí a pokládal na zem. Zavřela jsem oči a nechala vše plynout ve snech.

Můj anděl strážný?

Měla to být smrtelná autonehoda. Nikdo nechápal, jak jsem se dostala ven z auta. Tvrdila jsem a stála si za tím, že mě zachránil neznámý muž. Nikdo však postavu, jakou jsem popisovala, neviděl. Tajemný muž, který mi zachránil život, zmizel na dlouhou dobu.

Až jednoho dne, na mé svatbě, mě přišel opět navštívit. Slavila jsem svůj velký den, když vtom můj zrak přitáhla známá postava. Stál v temném rohu místnosti a díval se opět přímo na mě.

Pokývala jsem na něj děkovně hlavou a zeptala jsem se ihned kamarádky, kdo to je. Ta mi však řekla, že nikoho nevidí…

Mirka H. (50), Písek