Dobré úmysly někdy nestačí, pokud je překazí surový zásah osudu.

Patřila jsem vždy k ženám, které chtěly mít kolem sebe klid, pohodu a úsměvy na tvářích. Dokázala jsem pro toho hodně sama udělat. Snažila jsem se nehádat, vždy druhé vyslechnout, neprosazovat svůj názor silou.

I proto jsem celou tu dobu dobře vycházela se svým mužem, i když má hodně tvrdohlavou a bouřlivou povahu. Tu po něm částečně podědil náš syn Marek.

Dokázala jsem si s nimi s oběma poradit i v době, kdy se hádali mezi sebou – bylo to v období bouřlivé Markovy puberty. Když si pak syn našel životní partnerku, překvapilo mě, koho si vybral. Simona totiž působila skoro jako jeho kopie.

Čekala jsem, že si vybere nějakou poslušnější dívku, které vyhovuje vůdčí role muže. Simona byla ale stejně tvrdohlavá jako Marek.

Napětí ve vztahu mě překvapilo

Už před svatbou spolu nějakou dobu Simona s Markem žili společně a vyzkoušeli si, jestli jim to bude klapat. Vypadalo to kupodivu celkem bezproblémově. Svatbu měli celkem skromnou, na žádnou okázalost si nepotrpěli.

A půl roku po veselce mi syn radostně oznámil, že se stanu babičkou. Měla jsem z toho stejnou radost jako on. Na svět pak bez problémů přišla vnučka Adélka. Jak postupně vyrůstala, opravdu jsem si ji zamilovala.

Často jsem ji hlídala, protože Simona se vrátila do své práce a také Marek byl hodně vytížený. To, že mezi mladými není něco v pořádku, mi začalo docházet postupně a nenápadně. Byla to kupodivu snacha, kdo se mi svěřil, a ne můj vlastní syn.

Spoléhala na to, že žena ženě lépe porozumí. Jednoho dne, když si přijela pro Adélku, se mnou měla delší rozhovor. Překvapilo mě, jaká napjatá situace mezi ní a Markem panuje. Později jsem si říkala, že se to vlastně při podobnosti jejich povah dalo čekat.

Měla to být možnost k usmíření

Bylo pro mě těžké to poslouchat a nemít možnost zasáhnout. Těžko jsem mohla jít za Markem a oznámit mu, co mi Simona říkala. Bral by to od své ženy jako podraz. Cítila jsem se jako na trní a bála jsem se každé další zprávy.

Nepřála jsem si, aby Markovo manželství skončilo rozvodem; nejen kvůli Adélce, měla jsem je ráda oba dva, syna i snachu. Jenže moje nejčernější obavy se začaly naplňovat. Došlo i k tomu, že mi přímo Marek oznámil, že jeho manželství je před krachem.

Nedokážou se prý shodnout už skoro na ničem, panuje mezi nimi neustálé napětí. Probrala jsem to se svojí kamarádkou, která pracuje jako psycholožka.

Ta mi řekla, že bych do problému neměla zasahovat přímo, ale mohla bych se pokusit vytvořit situaci, kdy by se Marek se Simonou usmířili. Měli by mít víc času na sebe a všechno si vyříkat.

Dala jsem na její radu a koupila jsem oběma týdenní lyžařský zájezd do Alp, s tím, že já si vezmu dovolenou a budu hlídat Adélku.

Telefonická zpráva mě šokovala!

Stálo mě to hodně přemlouvání, než se mi podařilo mladé přesvědčit, aby na ten zájezd jeli. Dnes toho trpce lituji. Krutě totiž zasáhl osud a všechno dopadlo jinak, než jsem chtěla.

Třetí den mi volal Marek z Rakouska s tím, že Simona měla na sjezdovce těžký pád a leží v bezvědomí v nemocnici. Šokovalo mě to. Zmocnil se mě obrovský strach. Neustále jsem Markovi psala a volala, jak na tom Simona je.

Z kómatu se snacha probrala, ale zranění mělo trvalé následky. Zpřelámanou nohu se nepodařilo dát dohromady. Simona byla odsouzena k tomu, aby do konce života kulhala. Zhroutila jsem se z toho a kladla jsem si všechno za vinu.

Ano, mělo to i následky, které jsem očekávala a chtěla. Ta tragédie znovu probudila v Markovi ztrácející se cit a se Simonou se nerozvedl. Sama si dodnes nejsem jistá, jestli v tom není i velká část lítosti. Nikdo mi nikdy nic nevyčetl, já sobě ale mockrát.

Kdybych mohla vrátit čas zpátky, možná bych to udělala, i za cenu, že by se syn se snachou rozvedli.

Dagmar K. (49), Praha