Bylo to takové poslední volání SOS. V mém případě se ale rady léčitele vyplatily. Svých potíží jsem se postupně zbavila…
Před dvěma lety jsem měla velké problémy s páteří. Bolesti byly často neúnosné, že mě musel manžel několikrát odvézt do nemocnice. Všude mi řekli, že to není na operaci. Dali mi injekci a léky a poslali mě domů. Bolesti ale nepřestávaly.
Zvedla jsem telefon
Když mi bylo nejhůř, potkala jsem u kamarádky známou, která mi doporučila jakousi léčitelku. Bylo to týden před Štědrým dnem, a já lezla po zemi bolestí.
Nedělala jsem si naděje, že mě v ten čas ta žena vyslyší, ale nakonec jsem jí na pokraji zoufalství zavolala. Jen co uslyšela můj hlas, šokovaně prohlásila: „Kriste pane, vy jste na tom opravdu strašně špatně!“
Řekla, ať přijedu
Řekla mi, že nikoho už sice nebere, ale že prý v mém případě udělá výjimku. Bylo to sto osmdesát kilometrů od našeho bydliště, zeptala jsem se proto manžela, jestli se obětuje. On jen přikývl a prohlásil, že jedeme. A tak jsme si udělali neplánovaný předvánoční výlet…
Přesně věděla, co mi je
Dotyčné paní jsem neprozradila, co mě bolí. „Postavte se k oknu,“ přikázala mi. Předesílám, že to nebyla žádná stará dáma, mohlo ji být tak pětačtyřicet. Po chvíli mi oznámila, že se jedná o páteř a naprosto přesně ukázala, odkud kam bolest jde.
Nahřívala mě svými dlaněmi, dala mi nějaké bylinky a řekla: „Doktoři vám nepomůžou, to je marné. Budete se teď několik týdnů hodně trápit, ale pak se to začne lepšit, až se z toho úplně dostanete.“
A já jí na to odpověděla. „Těžko byste mi řekla, že se z toho nedostanu. To bych se z toho psychicky zhroutila.“ Léčitelka se jen usmála: „To bych vám to sdělila trochu jinak.“
Bolesti začaly ustupovat
Ukázalo se, že slova léčitelky byla pravdivá. V nemocnici mi opravdu nic nepomohlo a všechno se začalo lepšit až za čtyři týdny. A z problémů jsem se nakonec opravdu dostala. Neznámá žena tak určila mou diagnózu bez jakýchkoli přístrojů.
Mimo to také označila mého manžela za duchovní bytost, která má v rukou léčivou energii, a proto mě má každý den záda masírovat. A také, že u mě hraje velkou roli psychika.
Nabíjela mě energií
I poté, co bolesti ustoupily, jsem k ní ještě několik měsíců jezdila na terapie. Vždy, když jsem odcházela, mi kladla na srdce:
„Musíte chodit pěšky nebo si vzít taxíka, hlavně nepoužívejte žádný hromadný dopravní prostředek, lidé, co tam jezdí, by z vás odčerpávali tu energii, kterou já vám dávám.“ A skutečně – vždy jsem od ní odcházela úplně nabitá energií, s pocitem, že se vznáším.
Bez potíží jsem už přes rok, ale kdyby se nedejbože vrátily, tak už vím, na koho se obrátit…
Simona H. (52), Olomouc
