Stále dokola se mi vracel, byl zmatený a končil tragicky. Poslechla jsem radu vědmy a udělala dobře.

Od střední školy jsem chodila s klukem, který studoval vysokou. Říkala jsem si, že naše láska bude věčná. Jak jsem se mýlila! Čekala jsem, že se po promoci vezmeme. Martin ale tvrdil, že se musíme ještě trochu zajistit.

Na tom by nebylo nic zlého, kdyby si nenašel práci v Brně. A já na něho zase každý pátek čekala na nádraží. Ten podvečer tomu nebylo jinak. Stála jsem na nástupišti a vyhlížela. V tom ke mně přistoupil nějaký kluk a ptal se na nemocnici.

Prý jede navštívit babičku. Poradila jsem mu a zase se věnovala vyhlížení rychlíku. Konečně přijížděl. Jenže ouha! Martin v něm neseděl. Byla jsem zklamaná a nešťastná. A ten kluk, co tam pořád okouněl, to poznal.

Najednou byl u mě a jestli bych s ním nešla na kafe. Řekla jsem si, proč ne. Aspoň rozptýlím své chmury. Jenže pak jsme se sešli znovu a znovu. Až mi ten kluk Honza řekl, že by se mnou chtěl chodit. Já však měla Martina! A přesně v tu dobu ten sen začal…

Byla jsem zmatená

Stála jsem v pražském metru a cítila se nadšeně. Hrozně jsem těšila na ples. Najednou přijela souprava a z ní vyskákaly moje spolužačky ze střední. Radostně běžely z metra nahoru do hotelu, kde se prý převlíknou a nalíčí. Já tam ale stála dál. Jak můžu jít?

Vždyť se to nehodí v oblečení, co mám na sobě! Vzápětí jsem si ale uvědomila, že mám šaty v tašce. Řekla jsem si, že se převléknu v metru. Najdu nějaké zastrčené místečko.

Než jsem se ale odhodlala, přiběhl ke mně nějaký kluk a vyprávěl, že moje spolužačky zemřely. Hrozně mě to vyděsilo. Nemohla jsem ten sen vyhnat z hlavy. Kolegyně z práce mi neporadily, jedna ale znala kartářku, která uměla sny vykládat.

A tak jsem k ní vyrazila. Pro tu ženu nebyl sen nic zmateného. Řekla, že to je úplně jasné. Ples znamená mou touhu zbavit se stereotypu a trápení a metro je vězení mé duše, která se bojí udělat změnu. Mrtvé spolužačky jsou prý logické.

Jejich smrt totiž znamená konec s minulostí. Musím udělat důležité rozhodnutí a odpoutat se od toho, co bylo. Vyložila mi několik karet do budoucna – na oba kluky, a Honza vyhrál. Pod dojmem toho magického setkání jsem ještě ten den začala s Honzou chodit.

Dnes je Honza můj manžel a Martin? Brzy vyšlo najevo, že má v Brně jinou a proto se do svatby se mnou nehrnul.

Monika (42), Uherské Hradiště