Je tomu už několik let nazpět. Manžel se snad nikdy nedozví, jak jsem tehdy naši svízelnou finanční situaci vyřešila.

Jednoho dne přišel můj muž z práce s tím, že dostal výpověď. Peníze za odstupné se rychle rozkutálely a já si uvědomila, že jsem zůstala na obživu rodiny sama. Nabrala jsem si přesčasy a práci navíc. Ten večer se mi nechtělo z práce domů.

Stoly okolo mne zely prázdnotou, jen ve vedlejší prosklené kanceláři jsem viděla světlo. Když jsem zaslechla lehlé zaklepání na dveře, lekla jsem se. Hned jsem si však uvědomila, že to bude ten pán od vedle.

„ Dobrý den“, pozdravil uctivě asi padesátiletý chlapík, kterého jsem na chodbách naší firmy občas zaregistrovala. „ Já se moc omlouvám, že vás ruším, ale musím vám to říct,“ začal ze sebe soukat „můj pracovní soused.“ A pak už to šlo ráz naráz.

Jirka, jak se onen muž jmenoval, mě nejdřív pořádně zalichotil. Po dlouhé době jsem slyšela zase taková slova jako:

Moc ti to sluší, jsi tak výjimečná, tvoje oči jsou tak milé…“ Dívám se na tebe za tím sklem už dlouho a dnes jsem si konečně řekl, že za tebou musím jít. Strašně po tobě toužím…“

Peníze jsem potřebovala

„Já mám ale děti a manžela,“ řekla jsem odměřeně. Jirka se ale vůbec nenechal zastrašit. „ To já dávno vím, že jsi vdaná. A taky to, že máte v současnosti nějaké trable s penězi.“ Na to jsem musela přitakat. Objal mne a do ucha zašeptal:

„ Jestli chceš, můžu ti pomoct tvou finanční situaci vylepšit.“ Zalapala jsem po dechu. Cože? Nejdřív jsem nechápala, o co jde, ale když mi Jirka položil ruku kolem ramen, pochopila jsem. V tu chvíli jsem ale také pocítila vzrušení.

Vždyť to bylo dlouho, co mi někdo řekl, že jsem krásná, a z jeho doteků jsem cítila, že je ze mě úplně hotový. Pozval mě na sklenku vína a poté jsme skončili u něj doma. Se vším všudy.

Když mi pak při loučení Jirka podával tisíc korun s tím, že mi děkuje za nádherný večer a že doufá, že se brzy uvidíme znovu, cítila jsem se trapně.. „Jen si ty peníze vem.

Já ti rád pomůžu a ty nebudeš muset do noci vysedávat v kanclu, budeme ten čas raději trávit spolu, chceš?,“ zeptal se a já se nezmohla na nic jiného, než na kývnutí.

Skončilo to samo

Doma si nikdo ničeho nevšiml. Druhý den byl jako první a další jakbysmet. S Jirkou jsem se začala stýkat pravidelně a bylo to fajn. Když ale manžel přišel za pár měsíců konečně s tím, že má novou práci, rozjasnila se mi tvář.

Uvědomila jsem si totiž, že se s Jirkou miluju opravdu jen kvůli tomu, abych měla nějakou korunu navíc. Můj muž se začal rychle měnit a s novou prací se z něj stal zase ten skvělý chlápek, kterého jsem milovala. A peněz bylo zase konečně dostatek.

Milostný poměr s Jirkou jsem ukončila a on to pochopil. Rozešli jsme se v dobrém. Zanedlouho jsem ho viděla s jinou, mladší slečnou. Asi jí taky pěkně platil. A já už jsem tohle kvůli penězům naštěstí nikdy udělat nemusela.

Svému muži jsem o svém „vedlejšáku“ nikdy neřekla. Musela bych se propadnout hanbou. Jsem ráda, že jsme to těžké období všichni bez větší újmy přežili.

Zuzana (48), Domažlice