Domů     Kopretina ve vlasech
Kopretina ve vlasech
3 minuty čtení

Promarnit osudovou lásku, to bych nikomu nedoporučovala. Jenomže my dva jsme se brali příliš mladí, a když přišly první problémy, chovali jsme se jako hlupáci.

S Václavem jsme se brali příliš mladí. Sotva jsme odmaturovali, už byla veselka. Byli jsme spolužáci, chodit jsme spolu začali až v posledním ročníku gymnázia. Zamilovali jsme se opravdu bláznivě.

Nikdy předtím ani potom jsem už nic podobného nezažila, bylo to strhující a později zničující. Brali jsme se tajně v červnu, nikdo o tom nevěděl. Takovou romantiku neuvidíte ani v amerických filmech.

Měli jsme prstýnky z trávy, svědky jsme si sehnali dvě minuty před obřadem. Koupila jsem si na to bílé minišaty s krajkovými rukávy a krajkovou sukní, do vlasů jsem si zapletla kopretinu, další mi natrhal Václav na louce pod hradem.

Svatba byla na hradě, svatební noc v hotelu v podhradí. Úchvatný začátek manželství vystřídaly nepříjemnosti. Moje maminka z toho, že se neúčastnila svatby jediné dcery, málem onemocněla, Václavovi rodiče s ním delší dobu nemluvili.

Jedno tělo, jedna duše

Pronajali jsme si maličký byt, ale předchozí kouzlo jako by se pomalu vytrácelo. Nedokázali jsme spolu žít. Václav chtěl být pořád se mnou, jako by ani neměl vlastní život. Tvrdil, že proto jsme se přece vzali: abychom byli jedno tělo, jedna duše.

Když jsme šly s kamarádkami na víno, přidal se k nám, ačkoli jsem ho vyháněla: „Neblázni, překážel bys!“ Hádali jsme se každý den. Rodiče nám nepomáhali, spíš triumfovali: „No vidíte! Neříkali jsme to?

Že tohle nemůže dobře dopadnout?“ Vydrželi jsme to necelý rok, pak se Václav odstěhoval s tím, že už mě nikdy nechce vidět. Příšerně mě zamrazilo, věděla jsem, že tohle byla osudová láska, a že jsme ji promarnili jako hlupáci.

Vyšlo nám to, ale až napodruhé

Když se Václav oženil podruhé, div jsem nepřišla o rozum. Dostala jsem horečky a ztrácela vědomí. Abych se z toho nezbláznila, zakázala jsem si na Václava a jeho ženu myslet. Dokonce jsem se rozhodla také se vdát, natruc.

Už se málem tiskla svatební oznámení, naštěstí moje máma, se kterou si docela rozumíme, uhádla, co se děje, a promluvila mi do duše. Svatba ze vzdoru je to nejhorší, co bych mohla udělat. Uběhlo osm let.

Pak jsem se jednou přišla podívat do čekárny, jestli jsou tam ještě pacienti, pracuji jako zubní laborantka. Seděl tam Václav. Na otázku, co ho bolí, odpověděl, že srdce. V prázdné čekárně jsme si dlouho povídali.

Vysvětlil, že jeho druhá svatba natruc byla – a manželství také podle toho skončilo. Když jsme se brali podruhé, zase na hradě a s prstýnky z trávy, ale za asistence obou rodin, věděli jsme, že tentokrát si budeme naši lásku hýčkat. Což děláme dodnes.

Jarmila P. (51), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.