Domů     Přivedla jsem na svět syna, ale ztratila partnera
Přivedla jsem na svět syna, ale ztratila partnera
2 minuty čtení

Občas bývá složité stát se současně matkou i manželkou.

Vdávala jsem se na tehdejší dobu celkem pozdě, až po třicítce. Strašně dlouho mi trvalo, než jsem našla toho správného partnera. Dva dlouhodobé vztahy předtím skončily partnerovou zradou a nevěrou. Věřila jsem, že s Ivanem budu až do konce života.

Lékaři byli nemilosrdní

Náš vztah byl pohodový a bez hádek. Jediným problémem bylo, že se nám nedařilo počít vytouženého potomka. Biologické hodiny mi rychle tikaly. Propadala jsem panice. Manžel se nakonec nechal přesvědčit, abychom podstoupili podrobná vyšetření.

Ukázalo se, že je to bohužel on, kdo v našem vztahu děti mít nemůže. Začali jsme vážně uvažovat o adopci, nebyli jsme ale ještě stoprocentně rozhodnutí.

Právě v té době jsem potkala Romana, bývalého spolužáka ze střední školy, se kterým jsem si vždy bezvadně rozuměla.

Asi jsem se potřebovala nějak odpoutat z té smutné partnerské situace a možná jsem měla podvědomě i jiné úmysly – každopádně naše setkání skončilo u Romana v bytě. Se svým svědomím bych se sice těžko, ale přece jen vypořádala.

Nevěra ovšem nezůstala bez následků. A když Ivan zjistil, že jsem v jiném stavu, těžko jsem mu mohla tvrdit, že dítě je jeho.

Raději jsem se rozvedla

Byla to pro mě tehdy nezáviděníhodná situace. Manžel mě postavil před nemilosrdnou volbu: odpustí mi, pokud si dítě nenechám. Ve mně ale zvítězila touha být matkou. Nesnažila jsem se Ivana přemlouvat, natolik jsem si byla vědoma své viny.

S rozvodem jsem mu nedělala žádné potíže, i když on do poslední chvíle doufal, že si to rozmyslím. Se synem, kterého jsem přivedla na svět, jsem nakonec zůstala sama. Přes všechno strádání a těžké chvíle jsem ho vychovala dobře, dnes studuje vysokou školu.

Největším paradoxem ale je, že lékaři se zřejmě zmýlili. Ivan se totiž oženil znovu a v manželství měl dvě děti, prokazatelně jeho. Asi nám společná rodičovská radost opravdu nebyla osudem přána.

Jarka D. (56), Mělník

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.