Lékaři jí dávali půl roku života, ona však začala bojovat. Vsadila na léčivé energie, a to ji nejen zachránilo život, ale přineslo i velké štěstí.
Moje maminka byla už stará paní, chodívala jen stěží po pražské Náplavce a po Výtoni a lidé, kteří ji znali, jí říkali Bábrlinka z Podskalí. Před pěti lety prodělala těžkou nemoc, a jako zázrakem se z této choroby zmátořila. Lékaři ji mnoho šance nedávali, tak se maminka upnula na knihy o léčitelství a alternativních metodách, pečlivě masírovala energetické a akupresurní body, čímž si vysloužila ve svém okolí pověst zoufalkyně, která se stébla chytla. Co jí síly stačily navštěvovala různá energeticky nabitá místa, aby z nich získávala schopnosti nemoc překonat. Moc nadějí jsme v tom neviděli. Jen jsme si říkali, že se maminka aspoň něčím zabaví. Víra přece umírá poslední! Jaké ale bylo překvapení všech, zejména lékařů, když se Bábrlinky zdravotní stav začal lepšit. Maminka posílená nadějí, si pořídila několik dalších knih s podobnou tématikou, a s velkým nadšením se vrhla do samoléčby. Bylo to neuvěřitelné u člověka, který holdoval velmi zdatně celý život alkoholu, cigaretám a všem nezdravým pochutinám a neřestem.
Kameny mírnily bolest
V některé z knih se dočetla o zázračné energii Božích kamenů u Strakonic. To ji nadchlo. Nedaleko Strakonic leží v údolíčku Tažovická Lhota a nad obcí v lesíku shluk velkých balvanů, které vyzařují silnou energii. Nabíjecí místo se nalézalo u kraje kamene ve tvaru lodi. Snadno je každý pozná, protože je vyšlapáno od mnohých zoufalců, co tu už sáli. Maminka nedala jinak, než že ji na to místo musím zavézt. Seděla tam přilepená na kameni dvě hodiny a libovala si, jak mocnou kosmickou energii cítí. Ať jsem na kameny sahala sebevíc, já necítila nic. Babí si tam nakonec rozbalila svačinku a vypila k ní petku piva. Já se zatím od místních dozvěděla, že jsou události z minulosti tohoto místa udivující. Vesnice v blízkém okolí byly jako zázrakem ušetřeny různým epidemiím Středověku. Nebylo výjimkou, že v rozsáhlém okolí vymřely celé vesnice a města, zatímco v blízkosti Božích kamenů neonemocněl nikdy nikdo. Taková zpráva Bábrlinku nadchla tak, že se rozhodla v blízkosti kamenů na několik dní ubytovat. S obavami jsem ji opouštěla, protože jsem musela do práce.
Našla zde svůj domov
Každý den se maminka kolem kamenů procházela, lísala se k nim a nasávala atmosféru, prostor a energii. Dělala to tak jeden den, druhý, třetí – a když i ten čtvrtý, tak se tam potkala s dědou na houbách. S čiperným stařečkem našla maminka společnou řeč a slovo dalo slovo, když jsem pro Bábrlinku o víkendu přijela, seděla u dědka na zahradě a popíjeli spolu domácí hruškovici. Nevím, jestli to bylo Božími kameny nebo tím štěstím, které ji v závěru života potkalo, ale její stav se stabilizoval a lékaři konstatovali zlepšení. Tak se zvláštní náhodou osudu potkali dva opuštění lidé, aby svůj život aspoň na krátkou dobu spojili a byli těch několik málo let v závěru svého života ještě šťastní a neopuštění. Dnes chodí maminka k Božím kamenům každý den i s dědou a děkují jim za svou velkou lásku.
Renata (51), Praha
