Domů     Svedla jsem na kolegyni krádež
Svedla jsem na kolegyni krádež
3 minuty čtení

Byla pohledná a mladá. Každý muž, co do hospody vešel, na ní mohl oči nechat. I ten můj chlap. Musela jsem se jí zbavit.

Moji rodiče a prarodiče pracovali celý život v restauraci, můj pradědeček vlastnil dokonce malý hotýlek v pohraničí. Babička mi vždycky říkala, že když člověk pracuje ve službách druhým, znamená to, že by se měl pro zákazníka třeba i přetrhnout.

Drželi jsme se těchto slov i tehdy, když nám hospoda už nepatřila a za komunistů jsme tam byli jen zaměstnaní. Zákazníci byli pro nás i tak vše. Byla to otázka naší profesionální cti. Když přišla revoluce, bylo mi pětadvacet a byla jsem čerstvě vdaná.

S nadšením jsme se s rodiči pustili do vlastního podnikání. Konečně to bylo naše a pro nás! Pro naši hospůdku, kterou jsme časem rozšířili o pension, jsme dělali maximum. Neznali jsme víkendy a dovolenou.

Byl to náš rodinný podnik, ve kterém začaly později pracovat i naše dvě dcery. Když před čtyřmi lety odešly obě v rozmezí jediného roku na mateřskou, potřebovaly jsme nutně posily.

V kuchyni jsme zaměstnali synovce, na kterého dohlížela maminka v důchodu, a na plac sehnal manžel Marii. Byla to rozesmátá devatenáctiletá holka s ohníčky v očích a nikdo ji neřekl jinak, než Mášo. Máša si uměla získat každého.

Její zvonivý smích lákal muže ze širokého okolí jako siréna námořníky. Nebyl snad chlap, kterému by se nelíbila, a když se na ní začal dívat jako na svatý obrázek i ten můj starý paprika, tak jsem ji začala nenávidět.

Bylo mi ale jasné, že se jí jen tak nezbavím. Musela jsem vymyslet lest. Něco, co by tu holku znemožnilo tak, že by se jí manžel zbavil sám a rád…

Odpustil by jí to!

Všechno jsem to dobře promyslela. Věděla jsem, že nechává peněženku, v níž je tržba, ležet občas bez dozoru v kuchyni. Je to vždy na chvíli, ale si byla jistá, že ta chvíle zase přijde.

Stačilo mi několik vteřin, abych z peněženky obratně vytáhla několik tisícovek, strčila je do Mášina saka, které viselo v komůrce pro zaměstnance. A pak jsem už jen čekala.

Když se nemohl manžel po zavíračce dopočítat tržby, tvářila jsem se, že to musí být nějaká chybička a vše se vysvětlí. Počítali jsme společně i s Mášou.

„A neukradl ti někdo ty peníze, Mášenko?“ zeptal se manžel a koukal na ní zase tak, že by jí to prošlo nebo by jí dokonce snad ty peníze nechal. A tak jsem se musela vložit do hry já. Začala jsem s tím, ať jen ukáže kabelku a také kapsy svého saka.

Máši se to dotklo, hodila přede mě kabelku a se slzami v očích se rozběhla pro sako, které proletělo vzduchem k nám. Vítězoslavně jsem vytáhla z kapsy peníze.

„Někdo mi je tam dal,“ hájila se Máša, ale já na ni s velkým potěšením ječela, že je zlodějka a podvodnice a že jsou na ní jen samé stížnosti a výplatu za poslední měsíc nedostane. Slyšet to bylo až před hospodu, a tak se Máša sbalila.

I přes námitky mého manžela si sebrala své věci a už se u nás nikdy neukázala. Je sice pravda, že od té doby máme výrazně méně hostů, ale za klid v mém životě to stálo. Zase jsem v naší hospodě královnou já a nikdo mě o pozornost hostů a manžela neobírá.

Milena (53), Českolipsko

Související články
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
3 minuty čtení
Nikdy jsme neměli doma zvířátko. Až v důchodu si manžel našel na procházce netradičního domácího mazlíčka. Nejprve jsem se toho zvířátka bála, člověk si ale zvykne. Když se naše dvě děti osamostatnily, zůstali jsme s manželem doma v našem bytě na sídlišti sami. Neměli jsme nikdy žádné zvíře, ani mě, ani manžela to nelákalo. Nemohu tudíž pochopit, co se to v mém muži probudilo, když si jednoho d
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zvrhla se nacistická expedice do Tibetu v pitku?
historyplus.cz
Zvrhla se nacistická expedice do Tibetu v pitku?
Z letadla vystupuje urostlý, opálený muž. Vítá ho sám Heinrich Himmler. Zatímco Hitlerovi přiváží vedoucí výzkumné expedice z Tibetu psa a roucho duchovního, Himmler prahne po jiných darech…   Na téhle expedici mu hodně záleželo. Heinrich Himmler (1900–1945) si vzal totiž do hlavy, že Tibet je kolébkou árijské rasy. Teď bylo potřeba to jen dokázat. Proto si
Nedokáže je usmířit už ani žal po Slováčkové?
nasehvezdy.cz
Nedokáže je usmířit už ani žal po Slováčkové?
Tak to už je vážné. Český showbyznys je na šarvátky herečky Dagmar Patrasové (70) a hudebníka Felixe Slováčka (83) zvyklý. Nejednou padla i slova o rozvodu, ale nakonec se situace vždy uklidnila a
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Připravte  si domácí kosmetiku
nejsemsama.cz
Připravte si domácí kosmetiku
Není třeba utrácet ani za drahou kosmetiku. Tu nejúčinnější péči si můžeme připravit i sama doma. Najdete spoustu e-shopů, kde pořídíte suroviny na výrobu domácí kosmetiky. Výhodou je i to, že pak víte, co přesně obsahuje. Můžete si díky tomu připravit voňavý balzám přesně na míru pro váš typ pleti. Základní složkou bývá bambucké máslo Základem pro spoustu krémů je