Vadilo jí, že je lehkovážný a ze všeho si dělá legraci, zatímco mě ten můj lezl na nervy opakem. Najednou se stalo neuvěřitelné. Všichni jsme pochopili, že se stačí jen prohodit.

Manželův bratr byl správný a zábavný chlap, jen měl v životě smůlu – vybíral si špatné ženské. Jednoho dne k nám přišel s jednou taškou a poprosil nás, jestli by u nás mohl pár týdnů zůstal, než se z rozvodu trochu zmátoří a najde si vlastní byt.

Pochopitelně jsme ho na ulici nevyhnali. Manžel nemohl švagrové přijít na jméno a tchyně s tchánem ještě víc. Vždyť utekla s milovaným vnoučkem. Manžel si dával se švagrovou schůzky, aby bratrovi manželství zachránil, a ty končily fiaskem.

Zpočátku jsem se bála, jak to budeme tři dospělí a dvě děti v tři plus jedna zvládat. Ale Jirka, manželův bratr, mi pomáhal se vším, s čím jsem potřebovala. Navíc se vracel z práce dříve než můj manžel, tedy jsme měli spoustu příležitostí povídat si.

Necítila jsem se tak osaměle, švagr byl veselá kopa, najednou jsme se doma smáli a vtipkovali. Tajně jsem si začala přát, aby Jirka nikdy neodešel a aby manžel chodil domů co nejpozději. Což se mi nějakým zázrakem plnilo.

Patřili jsme k sobě

Jenže čas se naplnil. Nový byt už měl švagr pronajatý a já věděla, že se náš život zase vrátí do monotónních kolejí. Bylo mi z toho smutno.

Když jsme si s Jirkou rozdělali při našem posledním společném večeru víno, manžel byl v tu dobu opět v práci, a já se trochu lízla, v opilosti jsem mu vyklopila, jak moc mi bude chybět a že ho miluju.

Jirka se mi dlouze podíval do očí a po několika nekonečných vteřinách z něho vypadlo, že i on mě miluje. Přiznali jsme se k zakázané lásce, a nevěděli si s ní rady. Když se Jirka odstěhoval, scházeli jsme se u něj.

Byli jsme nervní, že si toho někdo všimne a že to mého muže děsně raní, když se to dozví od někoho třetího. Proto jsme sebrali odvahu a řekli mu to sami. Manžel na nás chvíli zíral, čekala jsem, že začne křičet, ale nastalo ledové ticho.

Pak jen pokýval hlavou a řekl, že je moc rád, že to takhle dopadlo. Že jsme stejně každý úplně jiný a nehodíme se k sobě, a že si vždycky mnohem více rozuměl s Kamilou, Jirkovou ženou.

A tak naše dva rozvody proběhly rychle a v tichosti a stejně tak i naše svatby byly decentní, jen v okruhu rodiny. Myslím, že jsme nyní všichni mnohem spokojenější a děti šťastnější.

Hana (43), Most