Domů     Smutný konec tatínka
Smutný konec tatínka
3 minuty čtení

Vážená redakce,

chtěla bych se s vámi podělit o svůj smutný příběh o svém tatínkovi. Jsou už to přes dva roky, co mi umřel a pořád se s tím nemůžu smířit. Ale já se vrátím ještě tak o půl roku dříve před těma dvěma roky.

Můj tatínek kdysi dávno prodělal mozkovou mrtvici, ale vždycky se z toho dostal. A tentokrát se mu to znovu stalo doma zničehonic a my ho musely nechat odvést do nemocnice. Bohužel do Vinohradské. Na začátku pobytu v nemocnici na lůžkovém oddělení ARO 

se zdálo být všechno v pořádku a spolu s maminkou jsme doufaly, že se z toho dostane a brzy ho dají na normální pokoj, a pustí pak domů.

Jenže potom nám doktoři řekli, že mu budou muset asi dát do krku dýchací trubici a taky mu ji nakonec dali, a to bylo to nejhorší, co teprve mělo přijít. Pak bez našeho souhlasu tatínka převezli na JIP, která též sídlí v areálu ve Vinohradské nemocnici.

A tam to všechno začalo. Ale od začátku.

Chodily jsme tam s maminkou každý den, ale když jsme tam pokaždé přišly, tak tatínek buď spal nebo měl horečky. Zřejmě po nějakých prášcích, co mu tam pořád dávali. A dny utíkaly a nebylo vidět žádného zlepšení.

Ani s námi nemohl mluvit, kvůli té trubici v krku. Ta byla opravdu nejhorší. Ani sestry nebyly nijak příjemné. Spíš jsem měla pocit, že z toho mají spíše legraci, když ti nemocní tam bezvládně museli ležet.

Dokonce jedna sestra nám tvrdila, že tatínek je úplně zdráv a že by tam neměl správně být. Ale budu pokračovat dál.

A doktoři, co tam sloužili, hlavně jedna doktorka, ta nám pořád tvrdila, že tam náš tatínek umře. Bez nějakých servítek. Ale ze všech nejhorší byl jistý primář JIP, který to tam vedl. Ale k němu se ještě dostanu.

Nakonec jsme se s maminkou dohodly, že bychom si tatínka vzaly domů do své péče. Pomalu jsme si to začali vyběhávat i organizace Cesty domů ze začátku měly pomoci i s přístroji pro tatínka.

Jenomže když k tomu mělo dojít, tak to jistý primář JIP zarazil, že nám tatínka domů nepustí a že musí nadále zůstat na JIP. Takže ani Cesty domů nám nepomohly. Ani advokáti. Ti z nám spíš tahaly peníze. A ještě byli při primářovi. Toho se ostatně každý bál.

Jak personál, tak z Cest domů. On měl prostě poslední slovo. A právě kvůli tomuto bezohlednému a arogantnímu primářovi jsme přišli o poslední naději našeho tatínka. Ten totiž zanedlouho na JIP zemřel.

Prý na otravu krve, ale kdo ví, jak to všechno ve skutečnosti bylo. Žádnou zprávu jsme o tom nikdy nedostaly a nikdo se s námi ani nebavil. A přitom stačilo tak málo! Aby jistý primář dal svolení a tatínek mohl alespoň zemřít doma mezi svými.

Tak končím svůj smutný příběh o tatínkovi, který si takový konec jistě nezasloužil.

A co na úplný závěr? Jen to, že z JIP už není návratu zpět.

Lucie M. (49), Roztoky

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud