Chci vám napsat příběh, který se mi opravdu stal. Týden před Vánocemi 2017 mi zemřel můj dlouholetý kamarád, se kterým jsme si byli dřív hodně blízcí! Každý jsme měli své rodiny, ale přesto jsme o sobě věděli. Zemřel v padesáti letech na infarkt.

Pro mě to byli smutné Vánoce, brečela jsem stále a říkala si každý večer, že to nemůže být pravda, proč zrovna on, proč ON. Nic mě nebavilo, ani netěšilo. Je to krásný, když zjistíte, že už svého kamaráda neuvidíte.

30. 12. předposlední den v roce jsem si večer před spaním říkala, ať se stane někdy zázrak, ať už mám pokoj, ať mám zítra hezký den i silvestra. Modlila jsem se k andělům, k bohu, ke všemu. Ráno jsem se probudila a bylo mi nějak až podezřele dobře.

Šla jsem na procházku se svými psy jako chodím každé ráno, pořád stejnou cestou, tak jdeme a jdeme a už jsem skoro u baráku, když na cestě leží přímo přede mnou krásné velké růžovofialové srdíčko na koženém přívěsku se zapínáním.

Srdíčko nasměrované přímo na mě. Ihned jsem je zvedla, byl to určitě dárek od něho, abych nezapomněla, že mě má stále rád. Možná tomu nebudete věřit, ale přívěsek byl zapnutý, takže z krku nikomu nemohl spadnout. Nikdy jsem nic nenašla.

Od té chvíle jsem měla v duši klid a mám stále. Měla jsem krásný den i silvestra. Ať si každý říká, co chce, ale zázraky se dějí. Já na ně věřím.

Mirka V., Stachy